Sekáč Zeman a jedovaté pavučiny kádrováků

«Vidím pavouky. Padají jim nohy,» řekl údajně prezident během svého rozjímání v lánském zámku. Který hmyz tuto informaci zachytil a vynesl, není jasné. Začalo zlověstné hemžení. Mnohý členovec vystrčil článek k boji. I můra Stehlíkova zaujala obranný postoj a vypustila jed. «Miloše zjedoval alkohol, znám ho jako své boty!» Inu, nejlepší obrana je útok. Delirium tremens, Gottwald Klement. Házelo se diagnosami od Alzheimera až po Korsakova. Paní Džamile by též nějaká slušela, šuměl tentokrát vcelku rozumný dav.

Pavouk

Pavouk. (foto: Jiří Ovčáček)

U všech všudy, proč by zrovna Ing. Miloš Zeman neměl vidět pavouky, kterým upadávají nohy? Kdo někdy neviděl pavouka sekáče (tzv. johana s dlouhýma nohama), jak se sluní na stěně, ten snad nemůže dělat prezidenta. Miloš Zeman jich má jistě plnou tvrz. Tento pavouk, když ho chytíte za nohu, odvrhne ji; zkrátka mu upadne. Pak sebou ta noha ještě chvilku cuká, pro zmatení predátora. I jiným pavoukům upadávají nohy. Ztrácejí je v boji či stářím, nové už jim nenarostou. V tom se podobají prezidentovi. A tak existují pavouci se šesti, pěti, čtyřmi nohami. Když ztratí všechny, ohluchnou, jak praví starý vtip. I prezident zavrhl své končetiny, a proto musí být zákonitě hluchý, hloupý a brzy jistě i slepý, pročež nemůže podepisovat zákony, soudí mnozí podle lékařského hesla, že vše souvisí se vším. Asumptivní diagnózy od zeleného stolu. Z titulu své funkce soudit druhé. Titul často zcela chybí, funkce je záporná. Závodí se, kdo vypíše víc lékařských pojmů a svých dojmů. Dobrý dojem to nedělá. Nachytat lajky, zákeřně lapit a omotat snadnou kořist. Miloš Zeman viděl pavouky – a zase měl pravdu. Hned se vyrojili z temných koutů.

Pavouky ale člověk může vidět, i když žádné nevidí. V polospánku i v plné bdělosti po obědě na kanapi. Stačí jen, aby koukal dostatečně dlouho do zdi nebo do stropu, jak zpívá mistr Záviš. Mozek se začne nudit a vymýšlet tvary i pohyb. Asi každý se při probouzení setkal s tím, že v pokoji zahlédl cizí postavu nebo zvíře, například velkou myš. Teprve za pár vteřin se mozku rozednilo úplně, a z nezvaného hosta se vyklubal běžný prvek domácnosti. Halucinace jsou obvykle znakem toho, že mozek funguje, jak má. Z šumu vytváří konkrétní obraz; racionalizuje abstraktní. Ale i opačně. Ze šmouhy na zdi se kdykoli může stát pavouk s tváří Sabiny Slonkové. Před usnutím vám mozek místo zraku promítá tváře lidí, které znáte nebo jste někdy viděli, ale i zcela neznámé obličeje s prvky karikatur. Jsou to snad tváře všech blbů, které jste zapomněli poslat k šípku? Defilují před vámi s kadencí AK-47; kdybyste si to chtěli všechno zapsat nebo nakreslit, nestihnete ani čárku. Stačí pomyslet na Vladislavský sál – a jste tam. Kanál Dunaj-Odra-Labe? Žádný problém, už vidíte zdymadlo v největších detailech. Přitom jen skrz zavřená víčka pozorujete nekonečnou tmu vesmíru. Tak funguje mozek Miloši Zemanovi, ale jistě i vám.


Ven aj samtajms klouz maj ájz máj májnd stárts spinynk eraund. (Kamufláž)


Proč člověk nebo jiná opice vidí bílé myši či jinou zvířenu, když se opije? Snad aby si uvědomil, že je pod vlivem alkoholu, že to přehnal s konzumací zkvašeného ovoce, a prchl před těmi výjevy do bezpečí, dokud je čas, nebo se alespoň znepokojil a začal zhluboka dýchat. Mozek se ho snaží varovat, aby neusnul v pralese a nesnědl jej tygr. Jedna vrstva mozku generuje tuhle havěť, aby uvědomila tu druhou, která drží bdělost. Dokud člověk vidí aspoň tyhle myši, dobře je.

Ruská vodka však funguje docela jinak, říkala BIS. Člověk vypije půl lahve a může skákat po jedné noze a při tom žonglovat. Nebo jít do kostela a tam si se zájmem číst farní noviny a jiné věstníky, ani náznak zastřených smyslů. Pak se začne znenadání stmívat – asi z toho stojatého vzduchu, skoupého na kyslík –, a než stihne vyjít na ulici, upadne na kolena. Procitne za zlomek vteřiny, zcela střízliv. Tento «restart» se odehraje skutečně v mžiku a člověk si během něj vše plně uvědomuje, nemůže však do tohoto děje jakkoli vstoupit. Jako když na počítači omylem ukončíte systémový proces, a stroj se proti vaší vůli restartuje. Co ale pije Miloš Zeman, to ví jen Roman Máca.

Džamila Stehlíková neví než to, co jí svěřili opilci ve svých upřímných zpovědích. Většinou to budou prosté popisy toho, jak mozek funguje, když funguje, jak fungovat má, třebaže se to v nich hemžilo nejzvláštnějšími halucinacemi, delirii a dalšími podivnostmi. Popisy toho, že mozek nefunguje, jak by měl, budou v drtivé menšině. Řečeno s klasikem: Není to chyba, ale vlastnost. Dokud si člověk uvědomuje, že vidí to, co nevidí (případně opačně), měli by se mu všichni tihle Stehlíkové, Korsakoffové a Vystrčilové vyhýbat obloukem a nerušit jej. Ještě že to ale nedopustili, a my se tak můžeme vždy začíst do jejich halucinací a vlhkých snů.

Miloši Vystrčilovi se třeba neustále vrací sen «Článek 66», což zní poněkud čínsky, a také nám ten nebohý muž svěřil, že k tomu, aby ho tato noční můra přestala trýznit, je zapotřebí, aby nějakého důchodce šoupli do jiné části nemocnice. My to Milošovi všechno věříme a upřímně mu přejeme co nejrychlejší uzdravení v co nejpevnější svěrací kazajce.

Miloši Zemanovi, prezidentovi země slezské, moravské a vyjma Prahy snad i české, přejeme ještě více rozpadajících se pavouků, ale nejen jich, rovněž mnoho dalších chimér, přeludů, incepcí, déja-vu, presque-vu, c’est la vie a Soňa ví, a brzký návrat do nevděčného prezidentského sedla, případně do jeho klidného domova s vlídnou postelí, odkud může pohodlně vládnout národu i celému vesmíru ještě mnohá staletí.




Související články:

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

1 komentář u Sekáč Zeman a jedovaté pavučiny kádrováků

  1. Kamil Kapavka napsal:

    Honza málem prezidentem.

VLOŽIT KOMENTÁŘ