Malé město na krajské periferii, historicky moravské, polistopadovou zvůlí v Čechách, pondělí, hnistopad (svazácky Movember) 2020.
Přestože (ne)pracovní doba České pošty zde byla upravena tak, aby pracující člověk neměl šanci pevnost dobýt, již před otevírací desátou hodinou je před poštou srocen dav lidí.
Kolem neustále přeplněného parkovišťátka mlsně krouží uniformovaný člen hamáčkovské fízloochlokracie a pokutuje parkující důchodce.
Z autorádia vyje zasloužilý lev: To musím zvládnout sám. Babička přikyvuje a s vojenskou rozhodností opouští vozidlo, aby splnila složenkovou misi.
Jako každý rok za posledních padesát let, i letos jí její dcera z druhého konce republiky poslala před Vánoci své finanční poděkování.
Babička je na fronty zvyklá. Nic jiného vlastně za život nepoznala. Fronta u zvířat na dvorku, fronta na poli, fronta v kravíně, fronta na maso. Frontu na ovoce nikdy nestála, předražené blbosti jí nesměly přes práh.