Archiv štítku: javořice

Silvestrovský výstup na Javořici 2019

V úterý 31. prosince 2019 se konal 22. ročník libovolného pochodu na nejvyšší vrchol jihozápadní Vysočiny – Javořici, jako vždy završený novoročním přípitkem ve 12:30.

Místo setkání bylo na žádost Lesů Čínské republiky přesunuto – na louku nad Světlou.


▶ Výstup 2019FOTO ZDE (autor: Jiří Daňhel)

▶ Výstup 2019VIDEO ZDE

▶ Výstup 2018VIDEO ZDE (autor: 2× Josef Matoušek)


Silvestrovský výstup pod Javořici 2019

Turistická známka a nálepka «Silvestrovský výstup do Světlé s Vlastou Javořickou»

Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď. Holčičky s brýlemi mají tradičně vstup zadarmo (stejně jako všichni ostatní)


Na Silvestra 2019, asi poprvé za 30 let, bylo z vrcholu hory konečně něco vidět.

Pohled z Javořice k Olší (7. listopadu 2019)…

… k Vlčetínci (3. prosince 2019)…

… na krtinec (8. prosince 2019)…

… a do tmy (8. prosince 2019)





Aktualizováno 20. 11. 2019
Nevím, co chtějí Lesy ČR na Javořici ještě odtěžit; pokud to, co mne ještě napadá při pohledu do mapy, to mi tedy řekněte, že by se to do 20. prosince snad nestihlo i s krásným úklidem. (Po tomto datu se sem obvykle začnou trousit první návštěvníci – jako předvoj akce konané 31. 12.)
Pracovní morálka a nasazení se ale snižují s každým hloupým mediálním vyjádřením. Právě takové mají na svědomí mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová, která má tu odvahu věštit budoucnost až do 31. 12. 2020, a Zuzana Musilová, která pro Deník musila napsat článek o tom, že Lesní správa Telč už je opět bezradna, když místo toho, aby řekla «Zvládneme to, a i kdyby ne, nic se neděje», alibisticky nevydává povolení pro konání silvestrovského výstupu.
Starosta Mrákotína to chce hnát k Vystrčilovi, všichni intervenujou. Je to fraška. Přijďte se jí zasmát na Silvestra i vy. Jak uslyšíte na Javořici nějakého politika žvanit o kůrovcové kalamitě, dejte mu přes hubu a zakopejte ho pod pařez.
Kromě Stanislava Mrvky, ten může.
Tož tak.


Aktualizováno 1. 12. 2019
Zatím prý není jasné, kde se setkání s přípitkem uskuteční.
Nabízí se louka severně nebo severozápadně nad Světlou. U cyrilometodějského pomníku směrem na východ je taky celkem rovný terén. Nicméně já pevně věřím, že nakonec nebude třeba žádných takových podivných kompromisů a vše se uskuteční jako obvykle, na vrcholu Javořice.
I kdyby napadly tři metry sněhu a vysílač byl den předtím zbořen meteoritem.
(Sněhu bude nejspíš dost, zima si bude kompenzovat pozdní nástup. I naše kočka teď žere asi třikrát víc než obvykle, jako by tušila tuhé časy.)


Aktualizováno 2. 12. 2019
Reportáž TV Prima o (ne)konání letošního výstupu na Javořici.


Aktualizováno 17. 12. 2019
Tak už je to jasnější. Akce se nakonec opravdu uskuteční pod Javořicí, jak již výše uvedeno.


Aktualizováno 27. 12. 2019
Kočičí předpověď z 1. prosince se nenaplnila. Sněhu moc nebude. Aspoň snad bude zmrzlá země a žádné bahenní lázně jako před dvěma lety.


Aktualizováno 30. 12. 2019
V předvečer silvestrovského veselí to Javořice dotáhla až na iDnes.


▶ Máte něco k věci? Leží vám na srdci, co se na Javořici děje? Chytili jste tu vlka? Můžete napsat do komentářů.


Prohlédla si jeho jizvy. Poznala, že ať již nosíval znak jakéhokoliv kmene, byl tento znak zničen, přeřezán novými jizvami. Muž byl zavrženec. Za dlouhých nocí, když ji probudil chlad rukou svázaných za zády, někdy vídala, jak sedí na kameni a hledí na hvězdy, pableskující na temné obloze.
A pak přišli vlci.

Když poprvé uslyšela to vzdálené táhlé zavytí, myslela zprvu, že ji jen šálí sluch, ale muž, který právě boural ulovenou srnku, ztuhl uprostřed pohybu. Pokračoval pak v práci, ale bylo vidět, že naslouchá.
Slunce putovalo oblohou a vlci krajinou. Slyšeli je, jak se blíží. Doufala, že je nějaká kořist odvede stranou, doufala, že nezachytí jejich stopu, doufala, že je nezaujme úzké, křovím porostlé údolí. Vše marně. Soumrak se již snášel, když zaznělo znovu táhlé zavytí, děsivě blízko. Odráželo se od skal a útesů, od stěny lesa. Vlci byli zde. Malé lidské tábořiště musí objevit během chvíle.
Muž zavrčel. Sevřel oštěp a prohlížel si protější stráň údolí. Tušila, na co myslí: Stráň byla takřka neschůdná, ale když člověk nemusí nést kožešiny s dětmi, dá se po ní vydrápat nahoru. Zvláště pokud vlky dole v údolí něco zabaví… nasytí.
Pohlédl krátce na ženu, hodil jí k nohám její nůž a vyrazil. Během chvilky jej spatřila, jak se drápe úbočím, pryč od smečky, do bezpečí.
Srdce jí usedalo, když pomyslela na své děti, ale pro ně tři nebylo úniku. Zvedla svůj nůž a připravila se. Zavrženec je v bezpečí, ji čeká poslední dějství. Spatřila již pohyb v lesním šeru, spatřila hbitý stín šedivější než okolí. A další. A další… vlčí smečka byla zde a zcela zřejmě obkličovala její skalní úkryt.
Měla po ruce několik kamenů. Dobré na zajíce, vlka… no, snad aspoň na chvílí odradí.

Už je nejen slyšela, leč i cítila. Pach dravců. Hladové vrčení. Byli blízko, tušili kořist, ale věděli také, že je čeká boj. Ani to, ani oheň, je neodradil, hlad byl silnější. Věděli, že boj bude tvrdý, ale krátký a jeho výsledek je jednoznačný. Vlčí oči svítily ve tmě. Kruh se uzavíral. První stín vyskočil, mrštila kamenem, ale vlk útok jen předstíral, uskočil bokem a zmizel v křoví. Další klamný útok z opačné strany. Zkoušeli ji. Zjišťovali, co umí.
Náhle přestali vlci vrčet a na okamžik bylo dokonalé ticho. Pak bezhlesně zaútočili všichni naráz. Před převisem se mihl mohutný stín a ticho útoku přehlušil jekot a kňučení překvapené, zraněné, párané šelmy odhazované kamsi do tmy. Ihned následovalo odporné křupnutí lebky prorážené ratištěm kopí. To seshora, z útesu, seskočil zavrženec přímo doprostřed útočící smečky a nyní se oháněl svou zbraní. Proklál ještě dvě šelmy, než se smečka vzpamatovala a zaútočila na něj. Zavrčela hrdla vlků, zacvakaly zuby, zapraštělo ratiště, zařval bujarý pokřik mužův, zapraskal lámaný vaz. Kopí se míhalo oblakem zvířeného sněhu, a když zmrtvělo pod váhou zakousnutých bestií, přišel ke slovu nůž, a pak holé pěsti, nohy, zuby. Skočili na něj, zakousli se, snažili se ho strhnout k zemi, ale jako by se pokoušeli strhnout statný dub. Jednoho vlka popadl za ocas a roztočil nad hlavou, než jím mrštil proti skalní stěně, dalšího si nadhodil na koleno a přerazil mu hřbet. Další vlk zapomněl na původní cíl, což se mu stalo osudným, když mu žena rozpárala břicho. Ještě jednoho zasáhla kamenem, takže se s kňučením stáhl do křoví.
Jak rychle boj začal, tak rychle i přestal. Přeživší vlci zmizeli ve tmě, odkud bylo slyšet praštění kostí a trhání masa, jak hodovali na svých méně šťastných druzích. Muž ještě chvíli stál na široce rozkročených nohách, pak zavrávoral, obrátil se a tápavě zamířil pod převis.
Pomohla mu usednout k ohni. Krvácel z mnoha ran, naštěstí se vlkům nikde nepodařilo nějaký kus masa vytrhnout. Omyla mu rány, naplivala do nich, aby se dobře hojily, kde to šlo, převázala lýkem. Svalil se do kožešin a ztěžka dýchal. Přikryla jej.
Celou noc bděla, udržovala oheň, aby neprochladl, a sledovala stužku krve vytékající zpod jeho lože. Ještě jednou se vlci přiblížili, ale jenom odtáhli mršiny. Pak už se neukázali. Nad ránem stužka vyschla a mužův dech se zklidnil.

Vlasta Javořická, O vlcích a lidech (1979), s. 887


PF 2020 (verze I). Žádný apríl – podle letmého výpočtu by měl být Pařezitý rybník na plné hladině už 1. dubna 2020

PF 2020 (verze II)


Rubriky: Obyčejný život | Štítky: | 1 komentář

Památník Cyrila a Metoděje na Javořici

Při cestě na nejvyšší horu Vysočiny je, jak jsem si nemohl nevšimnout, nově zbudován kamenný památník Cyrila a Metoděje. Nachází se na (cyklo)stezce procházející okolo kravína ve Světlé (přesně ZDE).

Vrtalo mi hlavou, proč se odkaz řeckých věrozvěstů ocitl zrovna v této větrné krajině, ale uznal jsem, že do těchto míst těžko najít jiné téma, než cosi takto základního. Pomník překvapující, potěšující.

Tak sláva. Ale příště už něco odvážnějšího.


Pomník je věnován 1150. výročí příchodu Cyrila s Metodějem na Velkou Moravu.

Byzantští mudrcové se na Javořici těší tradiční přízni – v roce 1926 se zde konalo poutní setkání k 1100. výročí narození sv. Cyrila.


Aktualizováno.
Zasvěcené povídání o významech pomníku naleznete ZDE.

Aktualizováno.
19. 12. 2014 byl z Javořice daleký výhled – viz foto výše.


Rozhledna na nejvyšším vrcholu Vysočiny? Jdeme do toho:


Rubriky: Krása, umění, Obyčejný život | Štítky: | Napsat komentář

JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO (Alois Šimka, Praha 1958)

Sbírka oblastních turistických průvodců

JIHLAVSKÉ VRCHY A DAČICKO

OBLASTNÍ TURISTICKÝ PRŮVODCE

30

Sportovní a turistická nakladatelství

————————————————————————————–

Štítky: | Napsat komentář