Archiv štítku: neplatný hlas

Další zfalšované volby za námi

Není důležité, jak kdo volí, ale kdo počítá hlasy. (J. V. S.)

Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. (A. E.)

Konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat. (A. E.)

———-

Tak jsme tím znovu prošli. Fyzicky přesluhující hradní rekvizita na závěr své tragikomické divadelní hry Bolavá pacička zavrtěla v křesle bezmasými údy spletenými jako vánočka, a nakopla českého voliče, aby tedy alespoň on „zvedl zadek“ (citace Jejího Veličenstva) a jal se poslušně a s pokorou odebrat ke své věčné urně. A tak se mnohdy, mnohde, i stalo.

Co tomu předcházelo? Co je vlastně nutné k tomu, aby se mohly konat takzvané demokratické volby, o kterých mnozí potměšilci i Potměšilové tak rádi hovoří, ale nikdo je nikdy neviděl – a jen tak neuvidí?

1. Vykostění voleb. Z dob Zemanovy opoziční smlouvy se jako rudý smrad táhne současná podoba volebního systému, znásilněná d`Hondtem a Koudelkou. Ten první k tomu raději nic neříká, ten druhý čas od času navrhuje další změny uspořádání státu, snad v rámci pokání. Ve zkratce jde o to, že když bydlíte ve správném kraji či volíte tu správnou stranu, má váš hlas až dvakrát větší váhu. Tato nerovnost pak podobným způsobem pokračuje dále na poli stran, při přepočítávání jejich mandátů. Již z podstaty kapitalistické demokracie přece nemůže být hlas voliče na prvním místě. Rovnost hlasů – taková anomálie v tomto systému nemůže existovat. Jak bychom jinak rozlišili hlas bohatých od hlasu chudáků? Ale i opačně: hlas pro strany, co si jej zaplatily nákladnou kampaní v tisku a televizi, přece nemůže mít stejnou váhu jako hlas pro nějaké trhany, o kterých nikdo neslyšel, i kdyby nějakým zázrakem dostali hlasů mnohem více.

2. Dobrý název strany. Volili byste stranu „Z EU a NATO nikdy nevystoupíme, nikdy, to si zapamätajte!“? „Ještě více podlézání Bruselu, Německu a globálnímu světořádu“? „Koupíme vše americké pro naši armádu“? „Ještě více vody do benzinu!“? Nejspíše nikoli. Přesto ANO volí, kdo může. Volili byste stranu „Ještě více nesvobody a státního dirigismu v zájmu trendy pokroku a virtuálního dobra“? „Tvá online kóje tě konečně osvobodí“? „Čipy dětem“? Nejspíš taky ne. Přesto studentům a všem těm, co chtějí i v padesáti vypadat cool a in, zní název této strany, evokující hollywoodskou pohádku o homosexuálovi z Karibiku, tak neskutečně sexy, že i výsledky Pirátů takřka přesně kopírují demografické rozložení těchto skupin ve společnosti a ždímají z nich tak plné maximum hlasů, že se i pověstné Maximum Petra Hanniga může jít zahrabat. A skutečně: volili byste stranu „Rozumní – Petr Hannig – za spravedlnost a životní jistoty“? Pokud je vám 70 a víc, asi ano. To už totiž každý ví, že poslední dvé jmenovaného se člověk nedovolá, a tak se sluší alespoň doufat. Ale co tam dělá ten narušitel s německým jménem? Mařenko, kde mám flintu! Neprojdou! A taky neprošli. Ani Marie Paukejová nepomohla. Málo se bila za práva zvířat. Neboť právě Demokratická strana zelených – ZA PRÁVA ZVÍŘAT svým volebním výsledkem mnohde předčila svůj původní tvar, z něhož vzešla, totiž Stranu zelených. Stačil caps lock a úderné heslo. Kapitálkám volební lístky přejí, je na tom cosi mile devadesátkového. Volili byste Národní demokracii? Demokracie, fuj. Ještě ke všemu národní?! Aby tam nebyl Gottwald nebo Hitler! Stejně jako desetiletý školáček je i průměrný volič se vším rychle hotový. ČSSD? Co je to za zkratku, mámo? Jsem snad nějaký sociální případ? Nebo demo…tohlencto? Hoď tam to ANO, ať je líp. Tradičním názvům stran už bylo.

3. „Vylosovaná“ volební čísla. Zkušenosti posledních let naznačují, že volební čísla jsou stranám přidělována pouze proto a v takovém gardu, aby novým volebním subjektům vstup na politickou mapu buď ztížila, či – v opačném případě – usnadnila, a to pravděpodobně za úplatu. Obecně platí: čím nižší číslo – čímž i pořadí v obálce – tím vyšší volební výsledek. Pouze a jenom díky nízkému „vylosovanému“ číslu se stranička cílevědomých recesistů „ANO, bla bla“ (nebo tak nějak) dostala do europarlamentu, když si její lístek – hned v úvodu seznamu – mnozí spletli s lístkem ANO, k němuž nedolistovali. Onomu „losovači“, který si snad chtěl ověřit svou hypotézu o tuposti voličů, by se slušelo za tento vševypovídající experiment poděkovat. Stejně tak i za ty další. V roce 2018 tak například Moravské zemské hnutí, kandidující v jisté západomoravské obci v obecních volbách s číslem 1, dosáhlo celkem neuvěřitelného a 5krát vyššího výsledku, než o dva roky později v krajských volbách se (zcela posledním) číslem 84, zatímco výsledky ostatních stran byly v obou volbách vždy velmi podobné. Závěr je zřejmý – volič si neuvědomí, že je Moravan, dokud mu ten volební lístek nestrčíte přímo pod nos.

4. Mediální šum. „K těmto volbám snad raději ani nechoďte, jsou zhola zbytečné.“ – „Všechny volby mají smysl, zejména ty demokratické.“ Hlasy režimních novinářů se přetahují s ústy Hradu. Jak tomu rozumět? „V těchto volbách půjde o všechno!“ přisazují si deníky salonní opozice. Zdá se to jako naprostý chaos a zmatení, ale není pochyb, že v tomto stroboskopu siláckých prohlášení je každý jednotlivý záblesk přesně cílen na konkrétní voličskou skupinu. Na tu, která s účastí váhá, ale režimu je jí třeba „dokopat“ k urnám stůj co stůj, i na tu, která jistě volit půjde, a proto je ji záhodno od voleb odradit.

5. Mediální prostor. Neparlamentní strany Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář