No a jsme naštěstí zase zpátky u té smrduté politiky a jdeme se jí opět zalknout ve své bezbřehé xenofobní nenávisti, která je trnem v oku každému pokrokovému člověku, pročež by na nás neměl váhat vršit stohy jedovatých udání a stížností.
Dnes, kdy tzv. západ je zcela vyčerpán a zničen hegemonií Spojených států, k nimž vzhlížel jako ke zdroji vší inspirace, nezbývá mi než konstatovat, že tomu tak bylo víceméně odjakživa.
Východu vždy stačilo pokojně existovat. Byl to západ, kdo se mohl přetrhnout, aby si dokázal svou technologickou či dokonce kulturní převahu. Před padesáti lety se mu to občas sem tam ještě i podařilo – to bylo v letech, kdy vztah západu s východem nebyl skrze média a globální ekonomiku (přese všechna úskalí «Studené války») vyhnán do zběsile konfrontačního tónu; v letech, kdy se západ nebál vidět ve východu inspiraci a partnera.
Jednoho dne ovšem přišel člověk jménem Ronald Reagan, a trpké plody jeho pokusu o světovládu, který tak tak že neskončil jadernou zkázou, sklízíme dodnes. A že měl od té doby další zdatné nástupce, výnosy byly rok od roku vyšší. Selfie tyčkami, kvadrokoptérami pro psy, vraždícími drony a vousatými zpěvačkami jsou dnes bohatě zásobeny sýpky všech «demokratických» zemí…
Takže:
Kopie: 1967, Austrálie (The Seekers: The Carnival Is Over):
Originál: 1908, Rusko (Степан Разин):
—
Kopie: 1968, Velká Británie (Mary Hopkin: Those Were The Days):
Originál: 1925, Rusko (Борис Иванович Фомин: Дорогой длинною):
Zjara roku 2008 jsem před spaním poslouchával rádio, naladil jsem občas i Radio Niederösterreich, které většinu času hrálo staré německé i anglofonní šlágry a také jakési rakouské karaoke rádoby-písně. I zaslechl jsem tam píseň ‘Ein bißchen Goethe, ein bißchen Bonaparte’, která bezprostředně probudila můj zájem o Isabelle Geneviève Marie Anne Gall.
Francouzská zpěvačka se třicetiletou kariérou je v českých luzích a hájích nejvíce známá zřejmě Celý příspěvek →
Když se řekne Belgie, mnohým se vybaví Hercule Poirot. Nemnohým Wanda Maria Ribeiro Furtado Tavares de Vasconcelos a solidní elektropop. Zpěvačka milá svým zjevem i hlasem i přesto, že vilní producenti ji stylizovali do role lascivní diskofuchtle (ale to už k 80. letům patřilo). Nuže:
P. S.: Pokud jste – jako já – měli vždycky ten zvláštní pocit (nejen z belgických filmů), že celou Belgií prostupuje jakási idea upoceného strýce zírajícího na sousedovic školačky, ale nikdy jste si ten pocit (raději) nekonkretizovali, tento videoklip tak učiní za vás: Lio – Amicalement votre.
Jak už se někdo vyznal pod videem: ‘This video is too good to be true. Two of my all time favorite singers performing one of the greatest pop songs ever written. I’m in love…’
(Tohle video je příliš dobré na to, aby bylo skutečné. Dvě moje nejoblíbenější zpěvačky, zpívající jednu z nejlepších popovek. A tak dále.)
Píseň původně nazpívalY The Ronettes v roce 1963, tato verze může být tak z roku 1986… (EDIT: v komentářích na YT někdo píše 1984.)
Dnes, kdy tzv. západ je zcela vyčerpán a zničen hegemonií Spojených států, k nimž vzhlížel jako ke zdroji vší inspirace, nezbývá mi než konstatovat, že tomu tak bylo víceméně odjakživa.
Zjara roku 2008 jsem před spaním poslouchával rádio, naladil jsem občas i Radio Niederösterreich, které většinu času hrálo staré německé i anglofonní šlágry a také jakési rakouské karaoke rádoby-písně. I zaslechl jsem tam píseň ‘Ein bißchen Goethe, ein bißchen Bonaparte’, která bezprostředně probudila můj zájem o 
Jak už se někdo vyznal pod videem: ‘This video is too good to be true. Two of my all time favorite singers performing one of the greatest pop songs ever written. I’m in love…’
…
… co jsou «židovské blogy»?
