Archiv štítku: válka

«Západ prostě nemůže překousnout, že už nemohou na Krymu točit filmy pro dospělé. To je celé.» (Robert Rosenberg)

---

«Na létání do Bruselu jsou CASY dobré.» Vlasta Parkanová se vrací z Bruselu do Prahy (18. 1. 2022)

---

Kroužíme nad Maďarskem… protože můžem (18. 1. 2022) /AKTUALIZOVÁNO: Omluva Maďarsku. Tohle není americké (=německé) NATO, tohle je maďarské NATO; NATO Light. Maďaři si asi dávali jen pár zahřívacích koleček po dvorku. Inu, jsou to Maďaři.

---

V předvečer hrozícího konfliktu na Ukrajině je třeba jasně pojmenovat některé prvky této uměle eskalované situace.

Milí Rusové, až vám budou média tvrdit, že ČESKO posílá Ukrajině zbraně, vězte, že ta zkratka znamená ČErnochová S KOmplici. Ne, neoznačuje to zemi, kterou kdysi osud spojil s tou vaší, ani její obyvatele.

Ti mají dost jiných starostí, než vyhlašovat někomu válku; vlastně si často přejí jen, aby nepomrzli, jako se to kdysi stalo jedněm u Stalingradu, kterým ruský plyn taky nevoněl, na rozdíl od toho vlastního, jménem Cyklon B.

Cyklon jsme v Česku taky měli, český lid už má strach i z počasí. Ale on si na tyto rozmary zvykne, až bude mít na každém poli tmavé panely, bílé větrníky, a mezi těmito disturbancemi přírody se bude prohánět meluzína a monzunové deště.

---

Letíme z Kuvajtu… (14. 1. 2022)

---

Tedy znovu: nikoli ČESKO, ale jeden studentník a jedna husička. Těm české zbraně na Ukrajině nevadí, neboť jsou instruováni, aby jim nevadily, a naopak aby jim vadilo Rusko. Ano, už je to tak: český ministr zahraničí a ministryně obrany jsou pouhé instrumenty. Housle, na které zahraješ a odložíš.

Mouřeníni, kteří splní svůj úkol, a v tichosti odejdou. Má to ostatně i v příjmení, tahle Černochová.

Lipava je v Bělorusku, proto byste se, milí Rusové, neměli divit, až to tam nějaký Lipavský bude chtít srovnat do latě. Má tam nevyřízené účty, nějaký Rus tam možná kdysi jeho pradědovi spílal, kam se ti Češi cpou…

Tak má teď chuť nacpat tam vojenský vercajk, tenhle Lipavský. Ne jen český, ale i americký, protože ten je nejlepší. Kam se nacpe, tam už zůstane – i s obsluhou. Ne jen na dvacet let, na pořád.

---

Letíme z Rumunska… (14. 1. 2022)

---

Čeští politici už nepotřebují voliče, a česká politika už nepotřebuje politiky.
Česká politika je dávno – od vstupu do NATO v roce 1999 – dálkově řízena. Český volič jí pouze dodává loutky s hezkými tvářičkami, čímž to celé legitimizuje, trouba.

A tak se česká politika změnila v takové odkladiště a panoptikum zbytečných husiček a neukojených žen, které brečí, omlouvají se, nebo jen ukazují svou «odvážnou rozhodnost» (to zní jako nějaké cvičení NATO) a «potlačené ego», zkrátka chovají se jako nány. Někdo by je už měl vypráskat z těch vznešených paláců, kde se nedopatřením ocitly, vrbovým proutím. Pan Menzel však už bohužel odešel.

Vlasta Parkanová čekala na rozkazy «naší» Madlenky Albrightové; vypadaly ostatně skoro jako sestry. Paní Černochová má, svobodna (ač zasnoubena s Izraelem), svého pana Blinkena, k němuž upírá své ambice a naděje. Když pravda a láska na křídlech bombardérů zrovna nevítězí, když se jí chce blinkat…, vždy ví, že nic není ztraceno; že je tu pomocné rámě, tenhle pan Blinkenberg. (Ve skutečnosti samozřejmě paní Parkanové a Černochové byly, jsou a budou jen takové postradatelné «panenky pro štěstí», za nimiž vždy stojí zkušená nomenklatura českých jestřábů, a zejména těch amerických.)

---

Musíme to obletět. Aneb Nástrahy neutrálního Rakouska (13. 1. 2022)

---

Lipavský je takový nový Palach. Řekli mu, hraj si, to je studený oheň. Tak si hraje. Neví, že válka hoří a pálí. Jeho nepálí, u něj hořet nebude. Máme mu snad odpustit?

«Promiňte, jsem žena. Nevím, co je válka. Proč jste mne do toho zatáhli, což jste si nevšimli, že mám prsa?» bude krčit rameny Černochová v případě rozpoutání války. Máme jí snad odpustit?

Být mladý nebo hloupá, to ale přece není žádná omluva. O to výše by pak nakonec mohli být… ach, ani na to nechci pomyslet. Všichni přece víme, jak dopadl geniální vůdce Italského impéria. Zavěšen jako kus masa. Takový hromotluk! Černochová je lehká žena; možná až příliš.

«Tady se mi to bude věšet!» chce se říci se Smoljaky a Svěráky. Válka umí být nelítostná a člověk by měl být připraven vstřebat i takové výjevy, jaké nastínil hit skupiny Harlej. Ale než bude někdo viset na české benzince, to je dřív předělají na nabíječky…

---

Tady NATO, D1 je naše dálnice… (12. 1. 2022)

---

Koho nikdo nepředělá, je Saša Vondra. Snad ho trápí jeho ruské jméno – je zvláštní, že jeho rodiče netrápilo, když mu jej udělili. Možná si myslí, že si jej Rusové spletou s nějakým svým Sašou a odvezou do Ruska. Tak to pozor! Tenhle Saša není váš! Drž se, Ruse, ode mne dál! Tohle přibližně říká Saša Vondra již od svého podpisu Charty v roce 1987. A každému to na vyžádání zopakuje. Havel, Lány, večírky, vzpomínky… Zkuste to zkonfiskovat, mizerové! Odvézt do Ruska! Havel navždy!

Jako by zde byla latentně přítomna jakási křeč a obava, že minulí fízlové budou zabavovat majetky dnešním fízlům.
Rusku jsou přitom nějaké Lány docela u celiny, i s celou Lucernou a Sašovou atlantickou kominternou…

Mnozí Češi mají na Zakarpatské Rusi – a ještě dál – svoje kořeny, ač české nejsou. Nejsou ani ruské, ani ukrajinské. Přesto tito Češi vždy rádi Celý příspěvek →