Archiv štítku: zamyšlení

Změna

Změna„Změna, které můžete věřit,“ hlásají nežena, nemuž a neštíhlý z billboardů.

Vsadím se, že průměrný volič by volil raději změnu, které nemusí věřit.

Za «pandemie» byla změna snad každý den, přinesla jen smrt. Ti, kteří na změnu nedali dopustit, viseli jí na rtech a každou se hned řídili, pochcípali nejvíc.

Smrt je jen jedna, nezměnitelná. Před «pandemií» jí nikdo nevěřil, a ejhle.

Změnit, ale hlavně nic neměnit.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

Budoucnost voleb (je v jednotné eurokandidátce)

«Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali,» řekl Václav Klaus a podepsal Lisabonskou smlouvu.
Ale úplně stejně to mohl říci i kdokoli jiný.

A ony volby v budoucnu zcela jistě de facto zrušeny budou – to až europolitikům konečně dojde, že ten půlrok předvolební kampaně jsou jen vyhozené peníze, zhola zbytečná práce, hluk a smrad. Že to stojí lidské životy. Že je docela jedno, jestli vyhraje falešná «levice» nebo falešná «pravice»; jeden tábor europrogresivistů jako druhý.

Že je to zcela zbytečná přetahovaná o pouhých pár pohyblivých procent v té stojaté, smrduté tůni, a to jen proto, aby si polovina národa mohla říct: «Vyhráli naši!» A že bude lepší, když eurohujeři budou europolitiku dělat společně, a ne proti sobě. Wir schaffen das zusammen. Letošní spojování parlamentních stran do koalic je již předznamenáním věcí příštích.

Znovu přijde čas jednotné kandidátky. Voličovi bude předvolena. Většinou už se bude hlasovat elektronicky, on-line, takže volič to jen odklikne. Kdo by snad náhodou vědomě klikl na to mnohem menší tlačítko vedle velikého «JAWOHL!», ten bude bedlivě sledován a odposloucháván, aby se Strana dozvěděla, co vlastně od europolitiků chce. Ti mu to budou moci slíbit. Když zjistí, že od politiků Eurostrany dotyčný nic nechce a nežádá, bude mu namíchána vakcína přímo na míru, aby se Eurostraně tento politováníhodný «problém» vyřešil.

Od přímé volby prezidenta je známo, že národ je rozštěpen zhruba přesně na dvě poloviny, na voliče městské a na ty, kteří to mají do města dál, buď myšlenkově, ale většinou jen dopravní cestou. To je pro europolitiky ideální výchozí stav. Aby se toto příhodné rozdělení udrželo, města se brzy opevní mýtnými branami, turnikety a legislativou, aby se do nich už nikdo další nedostal. Na uvolněná místa po městských mrtvých budou několikaleté pořadníky.

Pak budou europolitici konečně moci přijít s tím spásným návrhem, že v politice by, na rozdíl od národa, neměl být žádný svár, a ve jménu boje proti nenávisti a nových výzev složitého globalizovaného světa spojí všechny strany v jednu velkou Eurostranu, namířenou všemi chřtány k Bruselu; kloakou k občanům. Rozdělený lid to přijme s úlevou, pokorou a idiotským úsměvem na rtech jako vše, co od euromšic vzešlo.

Většina zcela volně, nemnohý nuceně a pod tlakem bude ssát nejsladší euromedovinu nařízení, příkazů, zákazů a povinností v sladkém bezvědomí digitálního vězení sanitární eurototality.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

Předvolební smání s M. C. Putnou

Ne, zcela jistě nejde o projev úpadku, nejvyššího opotřebení, ba blížící se fatální poruchy toho renesančního mozku jen trochu nahlodaného virem anglosaského imperialismu a imperativu, jako by tomu snad bylo v jiných, obvyklých případech. Pokud přemýšlí o hovnech, M. C. Putnův světaláskou kypící orgán jen drobně odbočuje, kalibruje, aby nabral výšku, hloubku a ostrost pro své další poletování nad kvetoucími loukami euroatlantického porozumění skrz krásu a vědění. Jako v reaktoru grafit, excesivní výkon Putnovy všeštěpící mysli moderuje špetka trusu. Nejspíš však ani tuto špetku nepotřebuje. Hovna potřebují M. C. Putnu. Opustí-li ho, zahynou.

Pravděpodobně jen překládá nějakou sprostou knížku. Kunda je prý na Hradě, zní z Putnova tábora. Máme Knihu o kundě. Máme i Knihu o hovně; lhostejno, jak na Hradě. Jak na Hradě, tak i v podhradí, varuje Putna. Putnovi to nestačí. Překládá hovna neprvoplánová, francouzská, jako Halík zahalená v květnaté výpovědi o starých dobrých časech, kdy to stálo za hovno. Čtěte Gargantuu a Pantagruela, tam to všechno je, kázal praotec Halík. Říp neříp, nejvíc na hovno je Twitter.

To Věra Tydlitátová zase hoduje na Solženicynovi a Duginovi. Toť výkaly, které zlákaly její pozornost. «Ani to nečtěte, ale jsou to věru zajímavé, nahnědlé exkrementy, to vám tedy povím,» jako by se zaujetím masařky trousila mezi řádky. Ale možná to zas tak hrozná materie nebyla, neboť i po přefiltrování jejími hebrejskými žaludky je to i bez kila cukru pořád čitelné, ba pitelné; lepší než písně od Hutky.

Hovna už skloňoval kdejaký magor. Ne každý, kdo věnuje pozornost nevábnému, je Jirous, Fišer nebo Šmídová. Ale každý Jirous, Fišer, Putna, Zeman a Šmídová je muslim. A ti leckdy myslí, že za nic stojí ti druzí. Kdo myslí, nic neví.
Kdo však ví úplné hovno, není Sókrates, nýbrž český volič.

(Přesně jak píše Dugin prostřednictvím Tydlitátové:) Tato republika je již tak prostoupena cizí ideologií, že ji nevnímáme, a pokud náhodou ano, pak jako svou nejbytostněji vlastní.
Naše drahé hovno, pozlať nám ho pánbůh.

Budou snad v ČR volit drsní američtí jižané, že odulý Japonec přijíždí na tahači Kenworth Peterbilt? (Leda hovno.)

Dienstbier, nebo Okamura?

Budou Češi volit online v anglickém jazyce, jako v nějaké americké seznamce? (Leda hovno.)

Radši mu nedávejte do ruky zápalky

Budou o výsledku českých voleb rozhodovat Vietnamci? (Leda ti s českým občanstvím.)

Titapade-lora

Český volič však ví, že to vše je v naprostém pořádku. Nejraději by volil Vietnamsko-americkou stranu Japonců.
Český volič ví…

Již Fišer.


Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | 1 komentář

My proti nám

Ach, tolik krásných a ušlechtilých statků, nových pojmů a závazků! Člověku je až stydno – to všechno jen pro náš blahobyt…?
A v říjnu vzhůru do nové čtyřletky, za život bohatší a pasy vševidoucnější.
Ale co když přece jenom…

Nová vozidla a obrněnce, vševidoucí kamery a čipové pasy nenakupuje vláda proti teroristům. Nakupuje je proti vám.

Vakcíny, lokdauny, houmoficy a vše bezkontaktní a bezhotovostní tu není proti koronaviru ani jiným zhoubám. Je to tu proti vám.

Import «uprchlíků» není nezištnou pomocí a odbojem proti fanatickým, totalitním režimům. Je to odboj proti vám.

Masová média tu nejsou proti nevědomosti a nesvobodě. Jsou tu proti vám.

Program Evropské unie není zaměřen proti bídě a stagnaci ekonomické i kulturní. Je zaměřen proti vám.

Europolitici tu nejsou proti tomu, co nemáte rádi. Jsou tu proti vám.



Vladimír Špidla for president


Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Pozdě bycha honit

Okamura: «Migranty na hranicích v nejhorším střílet.»

Hmm…
Škoda, že je nepostříleli už v roce 1978.


Rubriky: Citáty, Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

S tím neočkovaným si nic nezačínej. Blíží se očkování proti «duševním poruchám»

Blázen a dítě, Jsem prý blázen jen, S tím bláznem si nic nezačínej.
Jen málokteré písně rezonovaly národem hnidopišských čeledínů, neschopných vidět celek, jako ty, jež skloňují blázny a bláznovství. Vždyť která česká psychotická hysterická matka, léčící své komplexy antidepresivy, neřekla své dceři aspoň třicetkrát za život «Zajdi si k psychiatrovi!» a «Nech se vyšetřit!»? Který otec nesdělil svému synovi, ve volném čase vyrábějícímu značení pro Klub českých turistů, «Ty jsi opravdu nemocný!» nebo «Doktor by ti pomohl!»?

Pro blázna každý blázen. A tak už je téměř jisté, že podzim přinese očkování proti duševním nemocem. Takové očkování je totiž přesně to, co Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Oslava po demokraticku

Rovnítko (ilustrační foto)Poslední dobou je to jako v nějakém židovském vtipu. Jdete na hřbitov uctít památku těch, co padli za Evropu bez hakenkreuzů, nad hlavami vám vlají hákáče a nástupnické fangle NATO. Jdete na náměstí projevit svou víru v život, aby se za vašimi zády nějací potrati s duhovými vlajkami modlili k doktoru Mengelemu. Postmoderní demokracie si zvykla nastavovat protiváhu vašemu názoru za každou cenu, i za cenu naprosté potupy lidství. Ptáme-li se, kdo jsou dnes skuteční extremisté, je dobré vědět, že ani ty největší extremisty v dobách jejich největší slávy nenapadlo narušovat pietu za válečné oběti z koncentráků svými výkřiky a prapory.

Je tedy nejspíš konečně načase oslavit i další milníky nového světa v demokratickém stylu. Ku příkladu takový Den nezávislosti Izraele. Konec té zaprděné selanky, kdy se na náměstí zapějí písně, odříkají proslovy, přátelé si pod vlajícími hvězdami popřejí dlouhý život a prosperitu, a hurá zpátky domů, do Prahy, do Strakovky. Kde jsou ti ochránci demokratických hodnot, když je potřebujeme? Kde je ta novodobá «protidemonstrační» falanga, která by pomýleným ukázala, že opak je možný, ba jediný správný? Kde je ta demokratická úderka, která by těm Židům ukázala, zač je toho hákáč?

Dokud do těch nyvých proslovů nezazní výkřiky «Židáci!», «Náckové!» (nejlépe z úst mizrachi židů), dokud se tam nezjeví hákové kříže v rovnici s Davidovou hvězdou i samostatně, vlajky Třetí říše, anglické transparenty «Netanjahu = zabiják» a «Konec sionismu = světový mír», dokud tam na transparentech nebudou nějací šovinisti plynovat Židy – a Židi s vlajkami Lehi zase Araby, aby to bylo vyvážené –, tak je to hovno demokratická připomínka vzniku židovského státu.

Pokud na oslavě Jom ha-acma’ut nikdy nedojde k takové vřavě, bude jasné, že ti profesionální protidemonstranti jsou obyčejní Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , , | Napsat komentář

Štěstí

Je to ale neuvěřitelné štěstí! Ještě že ministr svetra plus 120 troubů neletěl do té Moskvy. Úplně mne polila hrůza, že by to letadlo někde spadlo. Co bychom si tu bez všech těch vlastizrádců počali…

Proboha, hlavně ať už prezidentův poradce nikám nelétá a pěkně sedí doma. Protože až si příště zase zaletí do Moskvy nakoupit oblečení pro ženu, duo Ham+Ba pravděpodobně obratem obviní Rusko ze vměšování do prezidentských voleb 2013 i 2018 a spustí proces odvolání prezidenta…


Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

VOLBY 2021: Do p*dele oklikou, nebo přímo?

I objevila se na nejmenovaném diskusním serveru tato drobně ilustrovaná noticka:


Šťastný muž

Orálek je prima

Typičtí Babišovi voliči jsou s premiérem a jeho neotřesitelnou pozicí tak spokojeni mimo jiné proto, že se o jeho průšvizích a jejich dopadech nemají moc kde dozvědět. Velký rozdíl oproti ugrilování Grosse Mladou frontou Dnes či veřejnému zesměšnění Nečase. Jak to v realitě funguje?

To si takhle několik set lidí týden co týden na cestě kolem Jednoty, Obecního úřadu nebo nemocnice vyzvednou (Mafrou dotované) počteníčko, které jim hodný pan Babiš poskytuje zdarma, a z titulní strany se na ně, čistě náhodou těsně před volbama, ten sympatický pan Babiš hezky směje a říká, že měl vždycky štěstí.

Btw byl to seriál, ale na titulní straně byl už jen Zaorálek a jako na potvoru ten den inzerce udělala solidní a docela výjimečný kšeft s Primou, a tak se zájemce musel k titulní straně dolistovat. Náhoda. Ale hodí se, že přeje připraveným, přece jen kdo jiný má v Česku náklad přes 800 tisíc (!!!) kusů (kdybyste znali přesná čísla předvolebního vydání, sem s nimi!) a může se chlubit čteností přes 1,8 milionu.

Pro velkoměstské šetřivé voliče má Babiš Metro (též zdarma), pro ty ochotné pustit nějakou zlatku pak největší «seriozní» noviny v zemi MfD (kde se třeba o Minářových demonstracích píše jako o Majdanu, pokud je nevynechají vůbec), Lidové noviny (vedené roky Babišovým dlouholetým parťákem, kterému pan oligarcha dotoval projekty a na oplátku se může těšit na titulky jako «Zpráva OLAF kolem Babiše jen našlapuje». Co na tom, že lživé; na titulní straně to vypadalo dobře). V MfD vede rozhovory s Babišem elitní politický reportér Petr Kolář tak kriticky, jako když zpovídá Zemana.

A je tu ještě Právo, které je tak nezávislé, že po předlouhé sérii rozhovorů s Babišem (ta frekvence je neskutečná; vždy na titulní straně; vždy to šíří i největší český web Novinky.cz) vedené tamním zástupcem šéfredaktora šel onen pán rovnou do Babišových služeb. (Sorry za stylistiku, to se nedá naformulovat příčetněji.) Tak dobře ty rozhovory byly vedené. Pochopení pro potřeby oligarchy u moci možná pomáhá i drobnost – Právo většinově vlastní a dodnes přímo řídí podobný předrevoluční nomenklaturní komunista. Před Listopadem to Porybný dotáhl až na dopisovatele z Washingtonu, LOL, tak se můžeme domýšlet, jestli sdílejí i zkušenost s nějakou komunistickou tajnou službou.

Vedle toho Mafra chrlí záplavu lifestylových časopisů, kde se vždy najde místo na to, aby paní Schillerová pohovořila o úpravě vlasů či kde paní Jermanová může zmínit, jak to má kvůli útokům na svou rodinu těžký. Marginálie, samozřejmě. Mafra ale ty časáky od Burdy nekupovala pro nic za nic. Stejně jako Babiš na začátku politické dráhy pro nic za nic nevytáhl z kapsy pár miliard na koupi Mafry.

Ministryně instagramu

Zpět k voličům. Doma si ti dobří Babiše oblibující lidé nejspíš pustí Rádio Impuls – největší rozhlasovou stanici v zemi. Co se tam děje, nikdo vlastně moc netuší, ale nejsou tam kritičtější mozky či odbojnější povahy než Plesl s Lékem, na to si vsaď. Do vedení Mafry, pod kterou i Impuls patří, nešli lidi z Agrofertu jen tak z plezíru. Televizi Babiš (respektive jeho svěřenské fondy, LOL) formálně nevlastní (myslím kromě Óčka), ale Primu má pořešenou jako nikdo. S majitelem Novy je uzavřeno něco jako příměří (kdo by chtěl, aby regulátor začal šťourat do vnitroskupinového financování Home Creditu skrze vklady do Air Bank, že jo; taky telekomunikační divize PPF nepotřebuje, aby jí stát šlapal po krku a nedej bože fakt umožnil vznik čtvrtého operátora; koneckonců ani Škodě Transportation by špatné vztahy s Českými drahami – kdo mění jejich šéfy? – neprospěly). ČT je pod soustavným a čím dál rostoucím tlakem. Uvidíme, co se ještě do voleb stihne. Jak se pod Zavoralem změnil Český rozhlas je dobře známo, škoda písmen.

Webový impakt zmíněných médií asi nemusím připomínat. A pak tu máme sociální sítě. Čau Máro! S pořádným rozpočtem (ten tým je velice početný a na propagaci příspěvků se nešetří) a odolným žaludkem jdou dělat divy. A vedle toho řetězové dopisy, jejichž potenciál pan Prchal také doceňuje, jednou to (omylem?) zmínil.

A nemusí to ANO stát balík, spousta zdrojů se ušetřila ovládnutím státu. Jistě řekneš, že to Kalúsok dělal taky, že měl mluvčího, který je teď za Topku poslancem. Nuance samozřejmě neuvidíš. Ale mrkni se Instagram, Fb a Twitter paní Schillerové. Co myslíš, přiloží při tvorbě toho soustavného proudu sebepropagace tiskové oddělení ministerstva financí ruku k dílu? Že ze státního platí módního fotografa a autora videí, nedávno odhalili novináři. Zaměstnancem odboru komunikace je ten talentovaný člověk dál.

A to jsou jen média. Benefity dané ovládnutím MF/Finanční správy, ministerstva zemědělství či třeba justice můžeme analyzovat jinde. Každopádně víme, že až milý pan Babiš důchodcům v létě slíbí, že na Vánoce dostanou covid bonus osm tisíc, v médiích to zarezonuje tak, jak potřebuje. Vše je připraveno a vyladěno. Těšme se.

Prostě – hraje se na rovném hřišti. To, co pan Babiš, přece může dělat i opozice, jen kdyby nebyla zkorumpovaná a líná. K volbám nemá cenu jít, ještě bychom si mohli zvolit větší zlo! A kromě toho, (Kalouskova) S-Karta!!!


Noticku nemíníme podrobněji komentovat, neboť vše, co se v ní praví, nám bylo známo nejpozději v roce 2013.
Je zajímavé, jak to vše člověku ani nestojí za zmínku, jak to bere něco, co zkrátka tak je; jako naprostou banalitu, kterou nemá cenu nikam psát.
Je úctyhodné, kolik má ta banalita řádků, když to někdo takhle sepíše.

Abychom to nějak objektivně zakončili. V lesích České Kanady nalézá se jistý věhlasný balvan. Odkazují k němu dvě cedule.
První velí Oklikou k prdeli, druhá Přímo k prdeli. Místo té druze zmíněné by klidně mohlo být napsáno Demoblok.
Co místo té první, to si jistě každý domyslí.

Možná je opravdu nejvyšší čas oddělit Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Zakázat zimu

Není to vůbec k divení a je to vlastně docela příznačné, že nadcházející mrazivý leden a jen o škrt zapalovače hřejivější Pala⁠chův týden prožijeme pohodlně zachumlaní v hamace nejtvrdších opa⁠tření, diktovaných nejrůznějšími beztvarými bezobratlovci.
Zavřít zimu nemůžou, tak zavírají lidi. Od června do konce srpna budeme milostivě nakupovat, abychom roztočili kola glo⁠bální ekonomiky, která nás hubí svými viry a chorobami. A v listopadu až lednu bude nakupovat vlá⁠da – klece, mříže a zámky. Aby zbývající půlrok rychle utekl, bude zakázáno, co bylo povoleno, a povoleno, co je zakázáno. Z jara bude podzim a z podzimu polární noc.
Český odezdikezdismus se po sto letech existence tzv. «samostatného» státu projevil v roce 2020 v plné naho⁠tě. Nevidíme jediný důvod, proč by tento způsob roku neměl zůstat s námi už napořád. Tzv. «jeden furt», říkalo se kdysi hořce.

Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Epidemie předpodělanosti pohledem statistika

« Vláda je v pasti vlastní strategie, protože nemůže opatření rychle uvolnit, aby se neukázalo, že byla zbytečná a z hlediska boje s nakažlivou nemocí spíše kontraproduktivní, a bude-li v nich pokračovat, stane se vítězem, avšak zároveň se ocitne v posici krále spálené země. Německo a Rakousko už budou vyrábět, ale české podniky budou stále čekat na to, až bude boj s pandemií definitivně dobojován. »

Celý článek Tomáše Peciny čtěte na jeho stránkách, nebo zdechněte na rýmu.


Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Plán D

Jako každý člověk jsem zvíře pochybující. Namáhám své mozkové závity, dumám, proč Šunka nejvyšší jakosti obsahuje méně masa než Šunka Moravia; vrtá mi hlavou, proč salám vyrobený ze 130 g masa obsahuje tohoto pouze 90 %. Hřeje mne však u srdce, že moudřejší tyto hádanky jistě dávno zodpověděli za mne, a hned mohu dumat zase nad jinými věcmi, které si v Lidlu nekoupíš.

Třeba, proč se opatření ke zkrocení netopýří chřipky vlekou světem jako smrad už půl roku, zatímco mýtická tato nemoc stále ne a ne se přerodit v cosi více smrtícího, než LDN v českém pohraničí.

Nepochybuji o tom, že ČR, která se se svými sociálně-inženýrskými zátarasy ke zvládnutí imaginární virové tsunami přihlásila světu jako první, opustí své milené obstrukce též jako poslední. Takový je už úděl prozíravých. Snad jenom prozíravější Němci by to napsali se s.

Nicméně od doby, kdy Číňané odhadli, že na netopýří chřipku mrou převážně starci, bylo jasné, že zde pan Babiš bude mít střet zájmů. Ve fašismu a bolševismu platilo, že kdo ovládá mládež, ovládá vše. V globálním kapitalismu jsme si konečně uvědomili, že nikdo nemládneme, a u toho už zůstalo.

Důchodci přidáte tisícovku, a přežije vás o dvacet let. Důchodce drží prst na tepu doby. Vždy ví, jak vypadá chuligán (momentálně osoba bez roušky); když to náhodou zapomene, volá kromě policie i do rozhlasu. Bezmála půlstoletí, měsíc co měsíc vyhlíží z okna pošťačku s důchodem. Morem, cholerou, atomovým bombardováním jej o tyto životní návyky nepřipravíte. Ukousnete mu hlavu, druhou má v zadku.

Babiš dobře ví, že důchodce je nezničitelný konvenčními zbraněmi. Ale cit politika mu velí chlácholit ty, kteří to potřebují nejméně. Důchodce. I jako jeden z nich nejraději spoléhá na své druhy. Hlavně u voleb. Zatím mu to vždycky vyšlo. A s netopýří chřipkou mu to vyjde zas. Tak, jako ještě nikdy.

Nějaký Hamáček snad mluvil něco o tom, že nemá žádný plán A, B, C nebo D. Babiš má však plán D. Jako Důchodce. Nouzový stav bude protahovat donekonečna, a poté si od Evropské unie nechá vyplatit náhrady od hodiny. Každý český důchodce pak od vlády dostane milion korun. Každý měsíc. Jednoho dne už se senioři naštvou, zapřáhnou za svoje 600koňové mercedesy vozíky s těmi divnými těžkými hrnci a jiným haraburdím, co nakoupili přes telefon odkudsi z Ruska, a rozjedou se na nejodlehlejší místa této spálené země, jak jim jenom moudrost stáří velí. A tam pak z těch krámů postaví, v akci Z, Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | 1 komentář

Šest covidů s Cibulkou

Petr Cibulka by možná řekl, že v roce 1968 «ruský fízl» Dubček rozvrátil československou ekonomiku a vojskům Varšavské smlouvy daroval naši zem jako střelnici. Že by na takové definici něco bylo? Sověti původně chtěli jen na naší západní hranici vypomoci v boji s imperialistickými provokatéry. Ale Dubček se chtěl předvést; udělat haura…

Mýtická netopýří chřipka chce dnes národem také jen projít a odejít, když už byla do nehostinného českého kráteru zlovůlí globalismu vržena. Ale nějaký Rusín u toho opět mluví z cesty, demontuje ekonomiku a drží tady ten virus haurovsky za nožičky, ať se ho lid nabaží.

Ale ono to trvá, protože ten vir tu vlastně ani pořádně není a už je stejně na odchodu; chtěl by se tady nanejvýš tak zavrtat pod listí a s podzimním smogem zase vyrazit, až bude národu v listopadu nejhůř. Ale jeho odchod se nikomu z vlády nehodí.

Stejně jako Dubček se i náš další tajný policista slovenského původu po padesáti letech chce zapsat do historie jako kladný hrdina, který bojoval za dobrou věc. Hrozné je, že se mu to zatím snad i daří; že mu to lidé – z té doslovnosti mrazí – žerou.

Ale ne nadarmo se říká – v nouzi poznáš přítele. Kdo by to byl čekal, že onen rozhodný výstřel z Aurory zazní zrovna v Praze. Ale už i vrchní rabín MČ Praha 6 měl té nechutné historické paralely zkrátka dost, a tak zavelel do boje. A nechal skácet sochu geroje-antifašisty.

Vždyť jak jinak upozornit na nebezpečí netopýrochřipkofašismu, který pomalu sžírá naši zem, než tímto zoufalým činem? Jak jinak ukázat v plné nahotě směšnost jakešovsky nerozhodných komunistů, kteří, místo aby konečně konali, ukájejí se nošením rudých plen?

Jak jinak odhalit tupost vládních aparátčíků, vítajících letouny banderovců, nasmlouvané vojenským paktem agresorů? Vždyť z Číny si pod rouškou nových Marshallových plánů dovezeme zase jenom hnůj; ocel nám EU zakázala…

Jak jinak uvědomit prezidenta, zabarikádovaného ve vysílacím studiu TV Škvár, o existenci vhodnějších formátů pro jeho odvážná poselství národu, např. Počasíčko, Receptář, nebo Chcete mě?

Jak jinak sdělit národu, že v bájných horách nikdo není, že si od toho ušatého slovenského netopýra musí pomoci sám, baronsky se vytáhnout z močálu za pačesy, uplést z nanovlákna bič a vypráskat jím z této země všechny falešníky a škodiče, počínaje režimními apoštoly typu Jana Hrušínského, přes obecní dráby, konče prezidentem?

Je to tak – vždyť poslední Zeman, který za něco stál, byl Major Zeman. Čím dříve tohle Prahofašistické jaro skončí, tím lépe.

Čau lidi, sedmdesátníci, osmdesátníci. Nebojte se netopýrochřipkoviru. Prý nějaký kovid, pche. Je to nic, prd. Je to Dubčekovo charisma. Je to Šikova ekonomická reforma. Je to pravicová minulost Miroslava Kalouska. Neexistuje to. Proto se toho vaše žena tolik bojí. Snad dostane infarkt dřív, než vezmete svou osmapadesátku a půjdete to vysvětlit těm uniformovaným šaškům na ulici.

Kde byli, když v Praze padal Koněv? Očumovali v lese, když jste plakali u hrobu partyzána. Bez roušky. To mají za to. Ať si ty svoje pokuty vezmou do pekla, když jim jde jen o prachy. Jako Dubčekovi. Havlovi, Klausovi, Hamáčkovi, Zemanobabišovi.
Vy nevěříte politikům a jejich novinářům? Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Koronanormalizace

Má mne těšit, že nynější krize převrací zkostnatělá schémata, odděluje zrno od plev, pevné od oportunistického; probouzí cítění a ctění skutečných hodnot, jak se o to neúspěšně pokoušeli svými manifesty různí Janečkové, ale i mnozí vlastenci? Takové probuzení ale nemůže proběhnout násilím a zvenčí; nemůže být komentováno médii. Vlastně mám obavu, že tenhle koronavirus je jen Karel Janeček na steroidech.

Mám mít radost ze zavřených hranic? «Hranice nie sú korzo,» prohlásil JUDr. Husák. Ale taky je nezavírala Helena Vondráčková se srdceryvným projevem k národu, aby se nám sem ze západu nerozšířila slintavka a kulhavka. Vir blbosti k nám přitekl až mnohem později…

Ale i virus neomezených možností. Ani v nejlepších časech normalizace nebylo možno usměrňovat a manipulovat veřejné mínění tak bezskrupulózně, jako dnes. Katastrofa může kdykoli nastat i mimo stav biologické války, v období míru. Stačí zavirovat počítače v eLDéeNkách. Mediální epidemie pak na sebe nenechá dlouho čekat.

Cos dělal, když v Praze mřely babičky? A před deseti lety? Napsal jsi na Twitter něco o rybaření. Tak to máš kliku, že ne o včelaření.

Mediální epidemie koronaviru se může kdykoli zvrhnout v kádrování ne nepodobné tomu po srpnu 1968. Přežijí jen ti nejotužilejší, nejuvědomělejší, na kterých si ani cholera nic nevezme.


Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář

Operace Rouška

(přišlo e-mailem)

Operace Rouška: Co kromě obličeje má zakrýt povinné zahalování na veřejnosti?

Roušky nosí poctivě muži, ženy, dědečkové, babičky i alkáči z lavičky (pokud se zrovna nedezinfikují).
Jdu si takhle po ulici, pod přikrytou tváří se mi paří vous, a protože nikdo nejde, tu nehygienickou ohavnost, kvůli které je mnohem větší šance chytit nějaký sajrajt – třeba tisíckrát nebezpečnější plíseň –, než kdybych dýchal čistý jarní vzduch, na chvíli odložím. Vzhlédnu vzhůru a strnu v němém údivu. Je krásný slunečný den a paní myje ve svém bytě okna. V roušce.

O chvíli později, když se stáhnu k lesu, kde skoro nikdo není a kde se mohu zase svobodně nadechnout, spatřím projíždějícího cyklistu. S rouškou. Řidiče, kteří jedou sami v autě, a místo aby si otevřeli okno a vyvětrali, paří se v tomhle malém látkovém nesmyslu, bych ani nespočítal.

Není to tak dávno, kdy se v Evropě hromadně protestovalo, a dokonce se schvalovaly zákony proti zahalování na veřejnosti. Jen tak byste vlezli do autobusu s šátkem, rouškou, maskou či závojem, a v tu ránu byste měli v Nizozemsku, Dánsku, Francii, Belgii, Bulharsku, Německu, Švýcarsku, Lotyšsku, Rakousku, Norsku či Itálii za zadkem policii. V Česku to sice nezakazoval přímo zákon, ale být muslimskou ženou a jít třeba do restaurace v nikábu znamenalo riziko slovního napadení a vyžadovalo to silnou psychickou odolnost.

Kdybyste někomu ještě před dvěma měsíci řekli, že budeme všichni běhat po ulici s kusem hadru přes obličej, a objektem lynčování se stane ten, kdo vyjde nezahalen, do pěti minut by u vás blikala sanitka a vezli by vás rovnou k docentu Chocholouškovi. Stačilo jedno bez ironie geniální nařízení české vlády, které trefilo několik much jednou ranou, a rázem je vše úplně naopak. Lidi se dočista pomátli. Či lépe řečeno, konečně se ukazuje v plné nahotě, jací doopravdy jsou.

Často stejní lidé, kteří by ještě před měsícem udávali ty, kdo nosí burku či nikáb, dnes volají na policii, že soused nemá při okopávání záhonů roušku. V Česku je totiž udávání národním sportem. Dokonce i německé gestapo v Praze si na to za války stěžovalo a zadávalo inzeráty do novin, ve kterých Čechy žádalo, ať přestanou chodit bonzovat, protože to zcela ochromuje činnost německých úředníků, kteří tak nemají čas na běžnou agendu.

Stejnou taktiku musela v březnu zvolit městská policie v Brně, která v regionálních novinách upozorňovala na zahlcení provozu tísňové linky. Mluvčí strážníků Jakub Ghanem přiznal: «Lidé upozorňují například i na lidi, kteří na vlastním oploceném pozemku opravují střechu s odkrytým obličejem nebo na balkoně rodinného domu kouří cigaretu.» Po celé zemi je to stejné. Například v Pardubicích chodí podle policie kvůli nenošení roušek desítky udání denně (!). Překvapivé je, že většina volajících se nestydí a představují se do telefonu svým jménem. Ano, tak málo stačilo, aby většina národa zešílela a lidi zahalili obličeje a odhalili charaktery. Jestliže se takto chovají v době, kdy se nic neděje, co asi museli dělat za druhé světové?

Jakmile v těchto dnech a týdnech nemáte hadr přes hlavu, můžete si být téměř jisti, že zpátky domů už nedojdete. Buď vás vaši sousedé a milí spoluobčané přímo na ulici zlynčují, nebo napráskají na policii. Proto roušku poctivě nosí také ti – a sundávají ji jen v případě, že není v dohledu žádný uvědomělý občan, který by je «nahlásil» –, kteří si jsou schopni uvědomit absurdnost celé situace a dát si do souvislosti aspoň základní skutečnosti. Například tu, že zatímco se občané navzájem kontrolují, aby se nepoprskali, pod rouškou tmy se děje něco mnohem podstatnějšího, o čem se zatím moc nemluví. Nařízení o nošení roušek není ničím jiným než úžasnou psychologickou operací a experimentem na lidech, který jednou vejde do učebnic. Úsloví «pod rouškou tmy» zde nabývá nových dimenzí.

Než se pustíme dál, řekněme si to otevřeně hned na začátku: Nošení roušky či respirátoru, jedno jaké třídy, značky a ceny, je v případě infekcí dýchacích cest extrémní opatření s pochybnou účinností, zcela nepřiměřené situaci. Proč jsme to nenosili třeba loni a předloni? Jisté je, že kdyby kolem nás koloval opravdu nějaký nebezpečný virus, padali bychom jako kuželky, a stejně bychom se neschovali, protože bude všude – na klikách, na botách či na podlaze. Kdybychom se virům chtěli vyhnout, z domu bychom nevyšli celý život, ani s posmrkanou plenou. Vždyť nakazit se lze třeba přes oči.

Takovýchto korona- a jiných podobných virů jsou kolem nás desítky. Ale i pokud bychom se nakazili, nebylo by to poprvé ani naposledy. Stačilo by méně sledovat televizi a přečíst si třeba článek profesorů Ladislava Machaly a Jiřího Beneše z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK Nemocnice Na Bulovce, kde píší: «V oficiálních materiálech evropských i světových autorit se píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením. (…) Pacienti mají jen lehce zvýšenou teplotu, rýmu, kašel, pobolívání v krku; někdy infikovaný člověk nepopisuje dokonce žádné obtíže.» Tak už to u viróz bývá…

Svůj účel ale toto nařízení vlády, která zavřela občany doma před rýmou, přesto splnilo. Z toho, jak skvěle funguje, je evidentní, že lidé, kteří toto vymýšleli, přesně věděli, co dělají, a psychologickou «Operaci Rouška» zvládli fantasticky. Lidi jim to, pravda, dost ulehčili, ale nakonec je to dobře. Kdyby totiž občané víc přemýšleli a nešli jako ovce na porážku, neobešel by se tento obrovský ekonomický převrat, kterého jsme právě svědky, bez krveprolití. Stačí se na celou situaci podívat z úhlu toho, kdo ji nařídil a co jí sleduje, ať už to byl kdokoliv.

Beze zbraně
Pokud potřebujete shodit přehřátou ekonomiku tím, že hodláte srazit dolů ceny a platy, ve velkém propouštět ze státní i soukromé sféry a nechat zkrachovat malé a střední podnikatele, tak, jak je v kapitalismu běžné při každém velkém restartu, jaké máte možnosti?

Jakmile se dostane ekonomika do stadia, kdy jsou vyšponované ceny akcií, rostou platy, vše je totálně předražené, je problém sehnat zaměstnance a dostatek lidí, nejlépe většina národa, je zadlužena, je třeba ekonomiku rychle nakopnout. Z pohledu občana přichází krize, ale z pohledu celkové ekonomiky jde ve skutečnosti o oživení, restart.Obvykle se podobné věci řeší válkou, stačí se podívat do historie.

Tentokrát ale byla celá věc provedena mnohem elegantněji a posloužil k ní místo zbraní neviditelný koronavirus s příznaky rýmy. Stačilo lidi dostatečně vyděsit a propagandou přesvědčit kvůli potenciální hrozbě k tomu, aby zůstali doma a nedělali rozbroje. A blesková operace mohla začít.

Pokud byste nevymysleli dostatečně přesvědčivý důvod, aby vás lidi poslechli, museli byste za normálních okolností do ulic povolat Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | 3 komentáře

Co je to za zemi?

Stalo se na jihozápadě Moravy mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Na benzince vedle mě zastaví terénní Toyota, na dveřích má nápis Šumarske usluge. Bratrská chorvatská pomoc v boji za les bez hmyzu, dobře. Radiožurnál hlásí, že je Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Aha, státníci se zase někam sjeli, aby zamořili planetu jedovatým plynem. Informuje též o cenách Grammy. Jakási americká zpěvačka musela narychlo měnit svůj děkovný projev, aby zohlednila smrt amerického basketbalisty.

Že nejde o ledasjaké negro, tuší posluchač z užitého spojení «Legendární basketbalista». Zemřel prý i s třináctiletou dcerou a několika dalšími lidmi ve vrtulníku. Smutnou událost rozebereme dále ve studiu, oznamuje hlas moderátora. Cože?

Studio k památce holocaustu bych ještě pochopil (žijeme přece v ČR, v tom druhém Izraeli), ale ke smrti amerického basketbalisty? To už je nějaký vtip?

Konečně hlavní zpráva dne: Nikdo nic neví. A kdo přece tuší, že onemocněl smrtící nákazou, má se nahlásit do karantény, shrnul situaci okolo jakéhosi koronaviru (SARS už je out) ministr zdravotnictví. Míra úmrtnosti je kolem 2 %, zakončil moderátor.
A mně to konečně došlo.

Smrtící vir tedy může doopravdy zajímat nejvýše, při vší smůle, 2 % lidí, kteří na něj zemřou. Kolik lidí v ČR opravdu zajímá památka holocaustu? Asi podobně nepatrné procento. Padlo v něm prý na 70 000 českých Židů, méně než 1 % české populace. Kolik lidí v ČR mohou, u všech svatých, zajímat ceny Grammy? Snad některé z mladých Pražáků a Středočechů. Jistě nic nad půl procento ČR. Kdyby byly volby, každé režimní médium takový výsledek strhá jako naprosto bezvýznamný. Koho zajímá smrt amerického basketbalisty? Možná snad i polovinu českých basketbalistů!

Co je to za zemi? Země «Mnoho povyku pro nic». Země Jednoho procenta.

Abyste rozuměli, já si nestěžuji. Tento stav mi vyhovuje. Přijde mi pořád lepší, než poslouchat nekončící pásmo úspěchů, kolik miliard evropských dotací jsme načerpali, kolik se v republice vyrobilo tun dřevotřísky, nebo kolik nádorů čeští lékaři úspěšně odoperovali plodům v dělohách. To by byl výlet do husákovské normalizace.

Takhle je to aspoň výlet do jiného světa. Třebaže do světa, který nikoho nezajímá. Vždyť všechno, co jsme kdy nepotřebovali vědět o USA a Izraeli, nás naučila už v roce 1994 stanice Vladimíra Eisenkrafta-Železného. Od těch dob je v podstatě každé celoplošné médium jejím klonem, takže se národ dávno nemůže dozvědět nic nového. Již zcela otupěl.

Jakoukoli rozhlasovou stanici – a Radiožurnál obzvlášť – Češi a Moravané už mohou zapínat pouze jako kulisu, která mezi řádky stále stejného balastu potvrzuje, že vše jde správným směrem.

Děsím se ale dne, kdy někomu, kdo ještě docela neztratil vědomí – snad nějakému Rakušanovi, Němci, Poláku, Chorvatovi… – který umí česky a náhodou si naladí Radiožurnál, z toho přeskočí v hlavě (přeloženo z newspeaku: zachová se podle nejlepšího vědomí a svědomí), zastaví na dálnici svůj vůz a začne zastavovat řidiče s českými SPZ a burcovat je, aby si vzali svou zemi zpátky, bude proklínat amerického a izraelského satana a přísahat věrnost Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , , | Napsat komentář

Zkušení rybáři

V diskusi na iDnes nás zaujal tento rozverně nekřesťanský příspěvek:

Josef = křestní jméno hebrejského původu

Hildebrand, Hildebrandt = příjmení polských Židů

Kalousek (Kallus), Štětina (Stettin), Šojdrová (Schauder, Scheider [roz.Nováková{Neumann}]), Herman (Herrmann), Gabal (Gabali), Bělobrádek (Weissbart) = typická židovská příjmení ve středoevropském regionu. (A i kdyby ne – vidíte snad Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Malá domů. Řešme příčiny, ne důsledky

Není něco špatně, když z dotací pro chudáky tyjí ti nejbohatší?

Není něco špatně, když cesta k všespásnému titulu vede přes recyklované bláboly o králících?

Není něco špatně – v nás?

Babiš a spol. pouze dělají, co jim prohnilý systém umožňuje. A dělají to dobře. Pěkně těm přichcíplým čecháčkům, pro něž je politika sprosté slovo, kroutí krkem. Pěkně jim tím krkem lezou.

Lezou mi krkem, jak moc jsou v tom dobří. Fakt začínám Babišovi a tomu ultrasionistickému dědkovi na Hradě docela Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Hlava státu

V říjnu 1975 byl svět ještě v pořádku. Stařičká hlava španělského státu – měsíc a pár dní před svou smrtí – hovoří o zednářsko-levičácké provokaci a milionový dav aplauduje a salutuje. V roce 1968 Franco zase podplatil Eurovizi a nechal vyhrát španělskou zpěvačku s hlasem prostitutky, která kouří krabičku denně, jenom aby nevyhráli trapní Britové.

No a vidíte ty paraDOXy dějin: po padesáti letech vyhraje Eurovizi jakási kvokající stvůra původem z Izraele a český prezident se může přetrhnout, aby svými provokacemi předčil Davida Černého, a vůbec všechny levé zedníky, o parník Knížákových čur⁠áků. A články v Blesku a rádio Impuls aplaudují a hajlují jako Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: | Napsat komentář

Volby – jak to bude

Neurotik Drahoš začne po svém zvolení nezřízeně pít, aby byl víc v pohodě, a taky ze stavu naší republiky, a do roka zemře.

Poté lidi zvolí Zemana – a ten stihne to samé za měsíc.

Pak Českou republiku anektuje Celý příspěvek

Rubriky: Život dnes | Štítky: , | Napsat komentář