Ukrajina – jako u nás krajina!

Tymošenková vyslovuje 'U'Začalo to tak nevinně. Jako vždycky. EU a USA (což je vlastně totéž, a tím totéž jsou Spojené státy, které se dávno naučily využívat EU ve svůj prospěch a k prosazování svých cílů) se snažily Ukrajinu přinutit podepsat tzv. Asociační dohodu. Odevzdejte všechno a dostanete ještě víc, stojí v ní asi. To je zřejmé z toho, že je nadepsána tak vznešeným cizokrajným slovem (asociujte se, budete mít všeho dvakrát tolik!), a vůbec z toho, kdo tu dohodu k podepsání předložil.

Ukrajina pakt na konci loňského listopadu nepodepsala. Co je komu po nějakých nevýhodných dohodách se zkrachovalým Západem, řekl si prezident Janukovyč a cár papíru hodil s klidem do koše. Na tento klid před bouří čekaly divize amerických pitbulů a evropáčkovských ratlíků, kteří jsou obvykle zalezlí pod stolem, ale s větším psem vedle sebe – což jim dodá pocit jistoty – si taky rádi štěknou a rafnou.

Pitbulové rozjeli mohutnou mediální kampaň. Ukrajinský lid si přeje ánšlus k USA, pardon, EU. Za Boha, za národ, za EU! linulo se z kolaboranty obsazeného Rádia Dněpr ve dne v noci. Ukrajinský lid byl zatím zmaten, neboť takové kydy jakživ neslyšel. Kdo by chtěl k EU? I národovci, které si eurohujerské vysílačky braly do úst, totiž na nějakou unii káleli jako na čepici rudoarmějce. „My že se chceme bít ve jménu národa za EU? Xa xa xa! Vasjo, přines další vodku! Na vtipnost štváčů!» Všechny ostatní neangažované občany Ukrajiny nechávala protistátní agitace zcela chladnými.

«Co se dá dělat, nasadíme pravdu a lásku!» zasyčeli plánovači barevných revolucí. A dali si záležet, aby na kyjevském Majdanu nezaležnosti (tedy Náměstí nezávislosti) pochodovali zaplacení žoldáci, vykřikující hesla o svobodě, tu s křížem na krku, tu s kytkou v ruce; američtí importéři dluhového moru zkrátka namixovali obvyklou směs pro evropská náměstí. Žádná reakce. «Máme holé ruce!» To už pár žoldáků dostalo na náměstí přes hubu. Nejvyšší čas se vytratit a do sílící vřavy přihodit pár tisíců zbraní všeho druhu, od Molotovových koktejlů po samopaly. I pneumatiky se hodí. Zbytek už se dokoná sám, počítali plánovači.

Za chvíli v tom zmatku bil na Majdanu Ukrajinec Ukrajince. «Vidíte to?! Na co ještě čekáte, už ať jsou ti sprostí rváči v okovech svobodné Evropské unie! Vlastně, proč tak složitě – do prdele s EU, hlavně že teče krev a nás to nic nestojí!» nechala se odposlechnout nula Nulandová, americká diplomatka. Odposlechli ji Rusové, s nadějí, že další prokouknutá «revoluce» v režii Západu tím vyhasne tak rychle, jako se rozhořela. Ti naivní, dobromyslní Rusové! Ne nadarmo jich je tolik v Ukrajině, krásné zemi. Zveřejněný odposlech Američany rozdráždil jako vzteklou vosu. Světe, div se, hned nato náměstní boje v Kyjevě znovu zhoustly, potom, co se zdálo, že by už už vyhasly. Inu, když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou!

Vyprávění médií o kyjevských nepokojích zatím nabylo na objektivitě. Až dosud pro ně byly protestující davy na Majdanu bohulibým shromážděním opravdových demokratů, usilujících o spravedlivé rozdělení ukrajinského kapitálu mezi zahraniční korporace, nenažrance, exekutory, dlužníky a řadové občany; něco jako u nás davy listopadové roku sametového. Když se potyčky změnily v popravy a čůrky krve vytvořily řečiště s desítkami mrtvol, média se konečně limitně přiblížila objektivnímu hodnocení situace.

Tedy, že hekatomby na ukrajinském náměstí jsou značné a má je na svědomí mnoho skupin nezávislých bojůvek, od nejextrémnějších fašistů po nejextrémnější demokraty, z nichž asi žádná nechce do EU, a tak se v mezičase aspoň porvou navzájem. O tom, že to byly USA s Evropou, kdo z Kyjevského náměstí cynicky vytvořil bojovou zónu, řekl Ukrajincům: «perte se a žerte se!», chroupal u toho popcorn a sledoval to z dronů CNN kroužících nad Majdanem, samozřejmě nepadlo ani slovo. A když náhodou padlo, tak ho učenliví redaktoři zamázli články o tom, že naše země díky evropským dotacím vzkvétá, a kdo všechno chce mít skladový hangár amerického Amazonu za barákem, jako to dělají už čtvrt století.

Propustili z kriminálu Tymošenkovou a nikdo se neptal, proč tam ta Julie vlastně byla. A že to musel být sakra vážný důvod, když přitom vypadá tak dobrosrdečně, že by snad lidem ukrojila kus vánočky ze svojí hlavy. My jsme zase zažili jednoho, co dobrosrdečně ráčkoval. Tymošenková teď prý jede na Majdan. Jistě, kdyby nejela, nebylo by to demokraticky logické. Takhle už dokonce víme, co tam udělá – prsty véčko a zazpívá si s Kujbyševovou a Krymem; chudáci ukrajinští zpěváci. Jeden se z nové doby uchlastá, druhá se do ní zblázní. Pak Tymošenková řekne, aby lidi nevěřili komunistům a selskému rozumu, který jím předpoví nezaměstnanost a bídu střední třídy. A že když všude pokvete blbost a jalové fráze, že to vzkvétá naše země a pravda a láska.

Pokud bude Julie klečet parcelovačům Ukrajiny na klíně tak pevně, jako Havel Heydrichovi, bude jí dovoleno zahrát na foukací harmoniku, nařízeno vzít si na inauguraci směšně krátké kalhoty a vládnout nejméně tři funkční období. Pokud se ovšem bude smýkat, ba sklouzne, bude se smýkat, ba sklouzne její auto na dálnici, řidič nezraněn. V politice je každý nahraditelný.

«Ukrajina se rozdělí na proevropskou a proruskou část!» říkají zase jiní. No, i trhání států Západ umí. Máte stát – a za chvíli dva. Jeden drtí bída a bídná Madleine, druhý narkomafie. Do odšťavňovače taky nestrčíte naráz bednu s ovocem. A vůbec, Srbsko by mohlo vyprávět, humanitární bombardování ho snad nepřipravilo o řeč! Jak asi skončí prezident Janukovyč, poté, co skončil jako prezident? Bude před objektivy kamer CNN oběšen à la Irák, za hradbou fabrikované reality shozen do moře à la Afghánistán, nebo docela obyčejně nalezen v ‘krysí díře’ a popraven rozvášněným davem à la Sýrie? Proč se Rusko drží v povzdálí, jako by tentokrát nechtělo mít s Ukrajinou nic společného? Ještě nenastala rozhodující chvíle? Mnoho otázek, málo odpovědí.

Je docela neuvěřitelné, za jak krátkou dobu dokázali exportéři kapitalistické normalizace učinit z Čechům blízké prosperující země exotickou nestabilní výspu chaosu, kde je násilí na denním pořádku. Ukrajinské Mukačevo bylo donedávna rodištěm mnoha česky hovořících občanů, potomci některých z nich možná sedí i v české vládě. Ale zeptáte se jich, a hned víte, na čem jste: «Ať se tam děje, co se děje, třeba holokaust. Hlavně když je to humanitární a v souladu s normami EU – a nakonec ať zvítězí pravda a láska. A běda, jestli ne!»

Jediný Křeček se jako člověk postavil na zadní nohy, a popřál legitimně zvolenému prezidentu Janukovyčovi pevné nervy a co nejrychlejší dosažení míru bez protahování krvavé agonie. Jako největší škůdce byl Křeček odhalen ombudsmankou Šabatovou ještě před šabatem. Na českém poli má mlčet. Kdepak, názorem na ukrajinské dění musí občana futrovat jedině ti, co nebyli ve straně, ale teď jsou pořád na stranu, jednou ohnuti na jednu, jindy na druhou. Ti kádrově jasní, myšlenkově nezávadní, humanitárně nebombardovatelní. Česká média v německých rukou, česká média ve slovenských rukou člověka s německy znějícím příjmením. Hlavně – v těch správných rukou!

Na jedné z mnoha komerčních TV stanic běžel jakýsi seriál z české ulice, kde (doma!) byla jakási sympaticky ukrajinská Ukrajinka. To se to točí, za peníze oligarchů, nebo zdarma, pro dobro lidu a převládajícího politického diskurzu. Je tu mnoho Ukrajinců, zaslouží si aspoň malou roli v pitomém seriálu, tak asi uvažovali tvůrci. Ale ten seriál nevadil. Vlastně byl docela milý; snad pomohl zlepšit vnímání Ukrajinců u Čechů, nadávajících na kriminalitu ‚úkáček‘, nic netušících o tom, že UK je buď Univerzita Karlova, nebo United Kingdom.

Ukrajina je ovšem UA. Ale pro nás, Čechy, je i něco víc – je to paralela. U nás to byl rudý samet a schování rudých knížek, co předznamenalo ‚změnu‘ režimu, na Ukrajině jenom rudá krev. A to je teprve změna, jestli jí máte v těle šest litrů, tři, nebo nula, jako je dnes výše úroku v bance. Takový rozklad státu, jako na Ukrajině, může teoreticky nastat i u nás, třebaže ne z vůle Západu. A protože takový rozklad by nikdo nechtěl zuby nehty dopustit – hlavně ozbrojené složky kdysi státu (a snad i některých dalších zemí) –, tím by bylo nakonec dopuštěno rozkladu vpravdě apokalyptického, krvavého, a obecně pramálo humanitárního. I když, jak pro koho.

Aktualizováno 22. 2. 2014:
Dopíšu článek o Tymošenkové prezidentkou, a – Tymošenková chce kandidovat na prezidentku. Ještě někdo říká, že dnešní ‘revoluce’ nejsou předvídatelné?

Aktualizováno 23. 2. 2014:
ZDE je rozhovor s ruským profesorem Alexandrem Duginem o ukrajinské krizi.

«Upřímně řečeno, Evropská unie není skutečnou evropskou entitou – je to transatlantický imperialistický projekt. Neslouží žádným zájmům Evropanů, pouze zájmům vlády USA. ‘Evropská unie’ je ve skutečnosti Anti-Evropa. A ‘Euromajdan’ je ve skutečnosti ‘anti-Euromajdan’.»

«Jakákoli skupina, která se Západu postaví – i kdyby tato skupina byla sekulární a umírněná – bude západní propagandou nazvána «extrémistickou». Tento přístup dominuje geopolitickým bitevním polím dneška. Mužete být nejradikalnějším a nejbrutálnějším saláfistickým bojovníkem, můžete nenávidět Židy a pojídat lidské orgány před objektivy kamer – dokud budete bojovat za zájmy Západu proti syrské vládě, tak budete respektovaným a podporovaným spojencem Západu. Když ale bráníte mnohonáboženskou, sekulární a umírněnou společnost – což jsou všechno ideály Západu mimochodem – ale stojíte proti zájmům Západu jako syrský režim, jste nepřítelem. Nikoho nezajímá v co věříte, je to pouze o tom, kterou geopolitickou stranu jste si zvolil, co váš činí dobrým nebo špatným v očích západní hegemonie.»



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(3 hlasů, průměr: 3,33)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Média se štítky , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ