Zavření divadla, které radním nestálo za hrst šekelů, je logickou tečkou za tristním stavem severočeské scény. Už předtím se opakovaně stávalo, že Achabu Haidlerovi nebylo souzeno dovést svůj jevištní výstup dál než k představení se, když diváci kvapně naházeli šperky a zlaté zuby do nápovědy a utekli poté, co přeslechli: „Bacha, Hitler!“.
„Vaše kovadliny mne pramálo zajímají!“, stoupl pak dokonce hlas jednomu z krajských radních, když uviděl holá ňadra sympatizantek činohry s dvorci cudně přelepenými symbolem divadla – kovadlinou. Nepomohlo, ani když se vzápětí opravil – „Chtěl jsem říct povadliny, božínku!“.
Zrušení 42leté tradice ústecké činohry leckoho nadzvedlo.
—
Ale hodnocení kulturně-společenské situace v Ústí n.L. nechme povolanějším. Zcela střízlivě se domníváme, že právě zavření zavedeného divadla je pro dnešní dobu příznačné. Hercům asi nezbude, než hrát za almužnu po ústeckých hospodách. Koneckonců, takové roztomilé ‘návraty ke kořenům’ postihují v dnešním systému, prostém peněz, kde je jich nejvíce třeba, i mnoho jiných, mnohdy podstatnějších lidských činností.
—
Taký coming-out rovno z hovien :DD