„Vole Rusnoku, ty mluvíš jako prase, to je v prdeli!“

Vadily mi málomluvné, nepravděpodobné dialogy v cyklu České století, ale jaksi jsem se s nimi smířil, neboť věru také tápu, jak z toho vybruslit, aby vypadaly reálněji. Více žoviálnosti? Nebo snad dokonce přidat na sprostotě? Jenže kdo tuší, jak sprostí byli čeští politici před 60 lety a jaká slova užívali?

Zato jak nevycválaní jsou ti volové dnes, jsme se dozvěděli z rozhovoru pánů Rusnoka, Picka a Fischera nad cestou do JAR, kde zemřel Mandela, a kam se nikomu nechce. Konečně jsme pohlédli za bariéru medové uhlazenosti vojáka v záloze Rusnoka, který si mezi svými, v hřejivé blízkosti dalšího polovojáka (to není upírání zásluh, to je složenina – půl politik, půl voják) placeného státem Picka a dalšího až vojensky statečného soudruha Fischera, pustil hubu na špacír.

Ano, občas není od věci bezelstně vystihnout situaci lépe a stručněji, než tisícem prázdných frází, ale proboha, takhle se snad nevoluje ani na učňáku…

Z celého „rozhovoru“ je nejpříznačnější asi replika:
Rusnok: „Ty vole, kdo to zaplatí?“
Picek: „Já to zaplatím“.

—

Celý „rozhovor“ je zde.

Související články: