Za Zemanovým týmem plně stojíme

Čtenáři by si mohli pomyslet, jestli – když zde nyní tak vehementně posíláme Ing. Miloše Zemana k zaslouženému spočinutí na jeho venkovském sídle – nám nevadí i prezidentův tým.

Vůbec ne! Pánové Šlouf, Mynář, Nejedlý a jejich (pseudo)aféry z Lidových novin a podobných plátků? Kdepak! Tito lidé nás nechávají zcela chladnými. Vlastně ne: Vřele vítáme jejich erudici a odbornou způsobilost, ba dokonce u nich oceňujeme i něco víc, co není v české politice často obvyklé, a sice to, že tito majestátní lidé za svou práci takřka «ručí svým ksichtem», když žádný z nich se ostentativně nehlásí k nějaké náboženské menšině, není fyzicky či mentálně postižený nebo nebyl na své místo dosazen na základě nějakých genderových kvót.

Tito lidé se skutečně na nic nevymlouvají – a ani nemohou, neboť jsou to skuteční zástupci českého národa a ne nějakých jeho výjimek a deviací. Vybral-li je do svých funkcí snad sám Zeman, patří mu za toto dílo všechna čest. Pánové Mynář s Nejedlým si mohou kdykoli zahrát bohatýry v ruském filmu, se svou sílou a rozhodností, která z nich vyzařuje.

Jiří Ovčáček by si naopak, podle svého obličeje, mohl zahrát v orientálním filmu, nejspíše rovnou v čínském. I při volbě svého mluvčího měl Miloš Zeman naprosto šťastnou ruku a J. O. se se svou rolí brzy sžil tak, že tomu možná ani on sám už někdy nevěří.

Jak by asi jeho funkci zastala sestava tří mluvčích, dejme tomu A. B. Bartoš, Tomáš Pecina a Daniel Solis? No, stejně výborně, jenom třikrát dráž. (Probůh, neberte předchozí nominace vážně; je snad každému jasné, že by šlo o hrozivé mrhání potenciálu jmenovaných, který je ve všech případech asi desetkrát vyšší, než funkce prezidentského mluvčího vyžaduje.)

Pro Miloše Zemana je ale zkrátka hlavní ekonomické hledisko, a tak chápeme, že byl, z určitého zajímavého důvodu, vybrán zrovna Jiří Ovčáček. Tedy ne k jeho osobě a činnosti (která je bezesporu vynikající, i když to jeho vulgárně okaté podkuřování jednomu určitému státu už každého jenom unavuje), ale pouze k tomu, jakým způsobem a proč byl do své funkce dosazen, máme určité výhrady. Cesta nejmenšího odporu, nejvyšší ekonomické výhodnosti a tak dále – to nikdy nebylo nic pro nás.

Všem spolupracovníkům prezidenta Zemana tedy přejeme pouze vzmach a rozkvět: ruským bohatýrům peníze, čest a slávu, Jiřímu Ovčáčkovi aspoň tu slávu – a dvojnásob peníze. Pěkné kabelky něco stojí. S čestí si nemusí lámat hlavu, o tu veřejnou přišel dávno při virtuální felaci twitterových účtů izraelské vlády, a jeho osobní čest nás, chraň pánbůh, nezajímá. Panu Hlinovskému přejeme ještě více asketické věrnosti, než má vepsánu ve svém fascinujícím, milosrdném obličeji.

Bylo by jistě hloupé považovat prezidenta Zemana za nějakou přítěž, která brzdí dotyčným jejich osobnostní rozlet. Řekněme to tedy jinak. Máme nejvyšší dojem, že i bez prezidenta, tohoto «prvního hybatele» jejich kariéry, se tito lidé vůbec neztratí. Co víc – možná se bez něj obešli vždy, jen se na Hradě zkrátka tak jednou sešli. Jsou totiž všichni výborní a nevyčerpatelní.

Jaký to rozdíl oproti prezidentovi, který by již (dávno) měl užívat klidu a míru na své chalupě na Vysočině…

– – –



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Život dnes se štítky . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ