Zveřejněná čísla poslanců

Trapnost politiky pokračuje. Trapnost politiky pokračuje.

Ztohoven vytvořili tabuli se jmény a telefonními čísly poslanců; je to jakýsi zasedací pořádek, jaký známe ze školy. Je v něm se svým číslem uveden i prezident Klaus (který teď mazaně nepodepsal tzv. restituce, čímž je podepsal dvojnásob, a mohou tak být vládou schváleny).

Na tom nevidím nic špatného; vlastně mne to nechává chladným. Z takového seznamu lze třeba vyčíst zastoupení jednotlivých operátorů, nebo sledovat, zda si poslanci potrpí na tzv. zlatá čísla (a potrpí – např. Boris Šťastný [732 222 222]).
Jediný můj dojem z tohoto počinu je, že je to povedený seznam, dále mne k němu napadají už jenom otázky, zda je pravdivý, a s jakým nasazením se ta čísla (u pár lidí uvedena nejsou) podařilo získat. Ale ty otázky nejsou ani tak podstatné. Jako je podstatná ta vlna trapnosti, kterou tento nicotný akt spustil.

Mohu pochybovat o tom, zda zveřejnění mobilních čísel poslanců je uměleckým aktem, nepochybuji však o tom, že následná změť reakcí veřejnosti, politiků a dotčených orgánů je čistým uměním.

Tabule s čísly a jmény politiků visí v pražském DOXu, což je známá pravdolásková galerie. Hned zde můžeme postřehnout první takřka uměleckou absurditu. Číselná tabule totiž spustila také kýčovité reakce, o nichž se domnívám, že valnou částí vycházejí z řad pravdoláskařů, neboť pravdoláskařské reagování člověk zkrátka pozná. Jak vypadá? „O X. si můžu myslet co chci, ale nikdy bych mu nepřál smrt nemocí nebo oběšením!“ Takovou kýčovitou moralitou tedy část předstíraně útlocitných lidí reaguje na zprávy médií, že na čísla poslanců posílali občané rozhořčené SMS.

Aby o tom nebyl pochyb, že lidé posílají poslancům rozhořčené vzkazy, nechali se slyšet i samotní poslanci – hlavně Gazdík, Peaková, Nečas, Kalousek. Zde poprvé zapochybuji – měl bych já zapotřebí psát naštvané vzkazy poslancům, kteří nejednají v mém zájmu? Zřejmě nikoli; považoval bych to za plácnutí do vody. Nicotné elektronické ulevení si s nulovým dopadem na cokoli – psi štěkají, karavana táhne dál. Taky který občan by se dnes zajímal o politiku, o které ví, že si žije vlastním životem; že si vystačí bez něho? Tady máte čísla politiků. «A co má být, běžte s nimi do háje!», pomyslí si lidi. Už ani zprávy o politice nikdo nečte. Přesto zmínění politici tvrdí, že teď dostávají stovky takových zpráv. Ale dobrá, věřme jim to.

Hned zavětřila i policie a všemožné jiné úřady, a vpadla do obecné vřavy s obligátní otázkou, zda nebyl spáchan trestný čin nebo aspoň přestupek; že prý to prověří. Inu, co jiného jim zbývá, těmto vykazovačům činnosti. Ještě že je pro takové případy máme.

Trapnost politiky pokračuje.

Krádež století alias Privatizace II. Ale ať se zástupci zpolitizovaných církví, smečka právníků a správců restitučních majetků klidně požerou navzájem. Aspoň nebude třeba vytahovat palcáty.

Domnívám se, že:
1. Zveřejnění tabule s čísly poslanců je naprosto banální záležitostí, jejíž banalita ji v mých očích vyvazuje z jakýchkoli dalších případných následků. Předpokládám též klidně, že čísla (jsou-li skutečná) byla získána z veřejně dostupných zdrojů.

2. Je svatým právem každého občana poslat/sdělit libovolnému poslanci cokoli, pokud k tomu cítí potřebu. Takové hlasy jedinců vypovídají politikům o rozpoložení ve společnosti, spíš než o tom, jak moc je někdo nenávidí. Což poslanci nechtějí slyšet náladu společnosti; tu náladu, kterou stále více pomáhají – nebráním občana, rozumu, reality v potaz – tvořit?

3. I nejhrubější nadávky jsou zcela adekvátní kulisou k současné politice, již zcela odtržené od občana a dokonce i od politického kompromisu, kdy parta nejvšehoschopnějších jedinců se chopí otěží moci a svůj kočár řítí močálem černým kolem bílých skal. Hrdost politiků na svůj stát a na jeho moudré občany, kteří tyto vozky zvolili, vystřídala cynická lhostejnost. Trpte, teď jedeme my a pár rodin kolem. Může být občan hrdý na šílence v kočáru?

4. Přisuzovat pak tomu, že někdo pošle naštvané zprávy poslancům, nějakou váhu, může jen naprostý blázen. Natož z toho vyvozovat nějaké důsledky. Je stupidní se nimrat v takové nicotné trapnosti, byť pro útlocitné jakkoli hnusné. Všichni patetičtí moralizátoři a řešitelé této pseudokauzy by měli pozvednout hlavu ke skutečným problémům, a opět neřešit následek, nýbrž příčinu. (Ale to není v dnešní době vhodné a žádoucí, že.)

Příčinou je hnus a trapnost dnešní politiky. Jedině ty jsou skutečně nebezpečné.

———————————–
EDIT: Podle nových zpráv policie nezvykle logicky usoudila, že zveřejnění tel. čísel poslanců není trestným činem, avšak výhružné SMS ano. Tipuji, že v křiklavých případech slovního násilí by policie mohla uložit pokutu pár tisíc. Přeci jenom, blíží se ty Vánoce…
Kdysi mohl mít člověk taky oplétačky za blbé řeči – říkalo se jim protistátní. Ovšem jak ty řeči nazvat dnes, to nevím (možná ale úplně stejně). Tak hlavně že to ví zákon.

***

David - Pavlát

"Domníváme se, že i politik má právo na ochranu svého soukromí. Zda se jedná skutečně o soukromá nebo nezveřejněná čísla, to musí v tuto chvíli vyšetřit policie," řekl mluvčí úřadu David Pavlát.

***



Související články:

Sdílet moudrost:

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
0 hlasů, průměr 0.00

-


Loading ... Loading ...
Příspěvek byl publikován v rubrice Méně krav, zato více volů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

VLOŽIT KOMENTÁŘ