Zvesela aneb Radosti a úsměvy konservativců v čase očkohujerské dystopie

Trochu života do toho umírání!


Dnes zemřel Miroslav Žbirka. Nepatřil jsem k posluchačům tohoto slovensko-britského slavíka, ale mnozí lidé pravděpodobně ano (například generace mých rodičů). Nepochybuji o tom, že zpráva o zpěvákově úmrtí je vnitřně zasáhla. «Meky» Žbirka možná opustil «starý» svět, který miloval, právě včas.

Nádherný slnečný den akosi odišiel. I Česko ztemnělo. Brzy tma, brzy zima; opět nás prověřuje, promořuje toto pošmourné období. Na podzim a v zimě umírají lidé v hojnějším počtu, než ve slunečné části roku. Bylo tomu tak vždycky. Teprve v posledních letech se z toho dělá sensace. Zemřeli aus/bei/mit/nach/von/zu/s kovidem, píší smrtimédia lačná čtenosti o smrti. Jako by si snad lidé smrt přáli a chtěli o ní číst. Každý rok, asi až do smrti.

Prapor smrti zdvihl i sám ministr zdravotnictví. Místo slunce nám teď svítí temná supernova, Superstar. Ač supermlád, smrtiministr spustil svou smrtikampaň s hesly jako «Uvěřili smrtícím dezinformacím, že očkování nese smrt». «Vzpírali se smrti, smrt si pro ně přišla». Tolik smrti v propagandě si snad nezaslouží ani nejtěžší kuřáci.

Smrt a smutek, častá synonyma českého podzimu a zimy, jsou nyní, už druhý rok po sobě, umocněna tím, že přestalo existovat jiné téma než kovid a/nebo nejrůznější absurdní prostředky, díky kterým v příští pětiletce uděláme sto dvacet «teček za kovidem» a jednu velkou, definitivní za lidstvem, jak jsme ho po celá tisíciletí znali. Za lidstvem, které se obešlo bez virů a antivirů, nebo, řekněme, užívalo nápravných zdravotních prostředků v určitém konservativním množství; nepěstovalo jejich extensivní používání a nečinilo z toho pro každého závaznou normu.

Že konservativci nemají zastoupení ve světové vládě, na to jsme si již zvykli. Nyní ho však nemají ani v té české. Vytvořily se zde dvě množiny bez průniku – konservativní občané, žijící svůj přiměřeně moderní svět, který chtějí zachovat co nejdéle, a bezhlavě progresivistická vláda, která chce tento svět naopak co nejdříve a co nejdůrazněji zničit ve jménu globálního pokroku – což je jen přejmenovaný, starý známý globalismus.

Lidem se přejedl globalismus, co s tím? Dejme jim globalismu ještě více, nacpěme jim ho do žil.
Nic co by vybočovalo z dřívějších řešení, když se Systém ocitl sám se sebou v koncích.

Nechtěli smrtící globalismus, mají globalismus a smrt. V Česku je to ještě umocněno počasím. Lidé umírají, místo aby se smáli a radovali. Z čeho?

Například z toho úsměvného blbství, které přijde vzápětí. Tou dobou již bude vakcína pravděpodobně středobodem lidstva: hodnota člověka bude měřena počtem vakcín, a podle téhož mu bude přidělena role ve společnosti, byt, práce nebo dopravní prostředek. Tato nechvalná pasivní změna ale nebude nic proti tomu, jak vakcína promění člověka aktivně, sama o sobě: jak změní jeho preference, vnímání, vlastnosti, a tím – opět – jeho funkci ve společnosti.

A tehdy přijde ono blbství: «Jo, holenku, to se nedá nic dělat. Chtěli jsme moderní vakcíny, teď je musíme poslouchat.» Tohle rezignované stěžování bude znít většinovou společností, ale uslyšíme ho i z médií.

Člověku pak nezbyde, je-li konservativec, než se upřímně, hořce zasmát. Ne, my jsme žádné nové vakcíny rozhodně nechtěli. My jsme nechtěli vstupovat do EU. My jsme konservativci, a vy máte – vždycky –, co jste chtěli. Tak si nestěžujte. Vždyť jste k smíchu…

Zase aby toho smíchu nebylo příliš. Mohla by se vám utrhnout bránice a ministerstvo smrti pak napíše národu ve své hybridní válce proti němu, že jste zemřeli na kovid.






Související články:

Pravdu nelze sdílet.

Fekálbuk / Tfujtr

-

Oznámkujte kvalitu článku jako v ruské škole (5 = výborná, 1 = špatná) ► 12345
(1 hlasů, průměr: 5,00)

-


Loading ... Loading ...

Článek byl publikován v rubrice Hudba, Krása, umění, Život dnes se štítky , , , , , . Kliknutím na příslušnou rubriku nebo štítek zobrazíte články na podobné téma.

VLOŽIT KOMENTÁŘ